Anna Mašátová | Články / Reporty | 04.03.2015
Co Čech, to muzikant? Ale kdepak. Hudebnímu světu vládnou íčka. Island a Izrael sdílejí nejen počáteční samohlásku, ale i nadprůměrnou koncentraci hudebních talentů. Češi možná mohou blednout závistí, ale zároveň mají dobrou příležitost ledasco odkoukat. Zejména izraelské kapely se tu střídají jak na běžícím pásu, jednotlivé projekty bývají personálně propojené, takže stačí sledovat nitky vedoucí od jednotlivých hráčů a otevírají se před vámi projekty napříč žánrovým spektrem.
Co stojí za úspěchy muziky z Erec Jisra´el? Pokud pomineme, že jsou bohem vyvolení, což je samo o sobě dobrým bonusem, sami muzikanti napůl vážně a napůl s vtipem odkazují také k pojídání hummusu. Faktem ovšem je, že svou roli hraje nepopiratelně vynikající jazyková vybavenost, dřina i odvaha, se kterou se v mladém věku vydávají za hranice. A nesmíme zapomínat na povinnou vojenskou službu, díky níž se zrodila nejedna úspěšná izraelská kapela. V kasárnách se započala historie i Acollective, neboť právě při výcviku se seznámili zpěváci a multiinstrumentalisté Idan Rabinovici a Roy Rieck.
Z improvizovaných koncertů s kamarády na ulicích Tel Avivu se dostali do Londýna, zahráli si na Glastonbury, na tuzemských pódiích se objevili už tolikrát, že prsty na rukou přestávají stačit, dd Boskovic přes United Islands po Plzeň. Právě na pražských Ostrovech sklidili oprávněně obrovský ohlas, který navedl organizátory k uspořádání dalšího koncertu. Škoda jen, že nadšení diváků ty dva roky nevydrželo a La Loca, kam se vrátili i s novou deskou Pangeae, nebyla zrovna našlapaná.
Časté srovnání s Devotchkou či Beirut vytane na mysl při poslechu vrstevnatých vokálů velmi rychle, lavírování mezi indie rockem a indie popem zvládají s elegancí, koncerty mají spád, velmi zábavné je pozorování neustálého prohazování nástrojů mezi jednotlivými členy. A občas se vytasí i s instrumentem, který by člověk nečekal, jako je třeba foukací harmonika.
Kdo čekal „staré známé“ kousky, měl spíše smůlu. Z dvanáctipísňové novinky přehrál Acollective hned desítku skladeb, od nakopávací Breakaport přes romantickou Had It Once po singl Custom. Proti festivalové atmosféře bylo publikum na kapelu dosti neakční, na výzvy k probuzení reagovalo vlažněji a rozjelo se vlastně až při posledních kouscích Girls a hlavně Whisky. Jenže otálení nebylo na místě, Acollective přidali jen kousek Simon, prodali pár desek a pospíchali na letiště chytit letadlo. Kapele se dá vytknout pouze jediná věc – ač je jejich tvorba po řemeslné stránce zvládnutá a nenudí, nemá dostatek výrazných hitů, kterých by se posluchač chytnul a později si je zpíval třeba cestou domů. Což je v případě jejich žánru k rozšiřování fanouškovské základny víceméně nutnost.
Acollective (isr)
2. 3. 2015, La Loca, Praha
Foto (c) Natália Zajačiková
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.