Anna Mašátová | Články / Reporty | 07.10.2014
Před třemi lety stálo na pódiu Akropole docela jiné stvoření. Mladá, trochu ztracená pianistka, vyprávějící o životních zklamáních i očekáváních s notnou dávkou bolestínství, melancholie i skrytého vzteku. Studentka filosofie a literatury, zaplétající do svých písní biblické postavy, strávila dětství ledaskde, od Anglie po Asii a Nový Zéland, aby nakonec zakotvila v basilejské umělecké komunitě. První EP s poněkud depresivním názvem I Will Dry Your Tears Little Murderer vydala v roce 2009, o dvě léta později natočila za peníze z výhry v soutěži Basel Pop-preis první desku Dogs in Spirit.
Do Prahy se vrátila znovu, už ne coby předskokanka, ale sólo bytost pomalovaná téměř válečnými barvami. Před rokem obluzovala v Arše jako múza Erika Truffaze, letos dovezla dlouho očekávané druhé studiové album Neuro a skvělou předkapelu, kolegy z labelu Two Gentlemen, ženevskou čtveřici The Animen. Chlapci v košilích, roztomile ráčkující při snaze o naučení se rraaazz, dva, trrrri a s drajvem, jaký se jen tak nevidí. Šedesátkový rock'n'roll jednadvacátého století na kytary, bicí a ukulele, sexy chraplák - The Animen se doufejme brzy vrátí s řádným koncertem.
Dnes, v Aaroniných devětadvaceti, už o dětskosti nemůže být ani řeč, Anna vyzrála v sebevědomou mladou ženu. Ostatně většinu času tráví na turné s Truffazem, lze tedy předpokládat, že na jejím otrkání se má lví podíl právě švýcarský trumpetista. Obrovský skok zaznamenala také její tvorba. Nová deska, vydaná v únoru tohoto roku, je ovlivněna kyberpunkovým spisovatelem Williamem Gibsonem, o tvrdší zvuk se postaral David Kosten z Bat for Lashes.
Do minulosti se Aaron neohlížela. Starší kousky v podstatě nezazněly, noc patřila albu Neuro. Aaron často užívala loopu, přecházela z chrapláku až do fistule, bouřila v industriálu i noiseu s doprovodem spoluhráčů - kytaristky Emilie Zoé Péleraux, bubeníka Freda Burkiho a Christopha Fariny na klávesy a basu. Promyšlená světelná show dojem podtrhovala a jak se zdá, Young Gods mají více než dobré následovníky. Potetovaná Kunderova fanynka v kožených kalhotách dospěla a nesnesitelnou těžkost bytí dokázala hudebně velmi chytře zužitkovat.
Anna Aaron + The Animen (ch)
4. 10. 2014, Palác Akropolis, Praha
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.