Články / Reporty

Anna Aaron: Nesnesitelná lehkost kyberpunkového bytí

Anna Aaron: Nesnesitelná lehkost kyberpunkového bytí

Anna Mašátová | Články / Reporty | 07.10.2014

Před třemi lety stálo na pódiu Akropole docela jiné stvoření. Mladá, trochu ztracená pianistka, vyprávějící o životních zklamáních i očekáváních s notnou dávkou bolestínství, melancholie i skrytého vzteku. Studentka filosofie a literatury, zaplétající do svých písní biblické postavy, strávila dětství ledaskde, od Anglie po Asii a Nový Zéland, aby nakonec zakotvila v basilejské umělecké komunitě. První EP s poněkud depresivním názvem I Will Dry Your Tears Little Murderer vydala v roce 2009, o dvě léta později natočila za peníze z výhry v soutěži Basel Pop-preis první desku Dogs in Spirit.

Do Prahy se vrátila znovu, už ne coby předskokanka, ale sólo bytost pomalovaná téměř válečnými barvami. Před rokem obluzovala v Arše jako múza Erika Truffaze, letos dovezla dlouho očekávané druhé studiové album Neuro a skvělou předkapelu, kolegy z labelu Two Gentlemen, ženevskou čtveřici The Animen. Chlapci v košilích, roztomile ráčkující při snaze o naučení se rraaazz, dva, trrrri a s drajvem, jaký se jen tak nevidí. Šedesátkový rock'n'roll jednadvacátého století na kytary, bicí a ukulele, sexy chraplák - The Animen se doufejme brzy vrátí s řádným koncertem.

Dnes, v Aaroniných devětadvaceti, už o dětskosti nemůže být ani řeč, Anna vyzrála v sebevědomou mladou ženu. Ostatně většinu času tráví na turné s Truffazem, lze tedy předpokládat, že na jejím otrkání se má lví podíl právě švýcarský trumpetista. Obrovský skok zaznamenala také její tvorba. Nová deska, vydaná v únoru tohoto roku, je ovlivněna kyberpunkovým spisovatelem Williamem Gibsonem, o tvrdší zvuk se postaral David Kosten z Bat for Lashes.

Do minulosti se Aaron neohlížela. Starší kousky v podstatě nezazněly, noc patřila albu Neuro. Aaron často užívala loopu, přecházela z chrapláku až do fistule, bouřila v industriálu i noiseu s doprovodem spoluhráčů - kytaristky Emilie Zoé Péleraux, bubeníka Freda Burkiho a Christopha Fariny na klávesy a basu. Promyšlená světelná show dojem podtrhovala a jak se zdá, Young Gods mají více než dobré následovníky. Potetovaná Kunderova fanynka v kožených kalhotách dospěla a nesnesitelnou těžkost bytí dokázala hudebně velmi chytře zužitkovat.

Info

Anna Aaron + The Animen (ch)
4. 10. 2014, Palác Akropolis, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace