Články / Reporty

AR-CHI-TECTS: emoce ždímané jako pot z trička

AR-CHI-TECTS: emoce ždímané jako pot z trička

Martin Řezníček | Články / Reporty | 27.01.2018

Noc a ráno po koncertu. Hlava nebolí z počtu vypitých piv (nula), ani z výsledku druhé prezidentské debaty (profesor vs. inženýr), která stejně pro většinu lidí nemohla nic změnit, ale z úderů loktem do hlavy utržených v pitu. Kde jste se, kurva, učili pogovat? Lokty u těla, maximálně ve výšce ramen. Nebo si to už pamatuju blbě?

Architects se do Prahy vrátili už po roce a čtvrt a tentokrát s sebou místo dobře známých Stick to Your Guns, kteří se ve Foru Karlín ukázali i loni na jaře po boku Asking Alexandria a Parkway Drive, přivezli Kanaďany Counterparts a krajany While She Sleeps. Z jejich vystoupení si však nešlo moc odnést – stížnosti na zvuk, které se na sociálu objevovaly už během koncertu While She Sleeps, byly oprávněné. Z celého koncertu bylo rozumět jediné slovo „hurricane“ ve stejnojmenné písni v závěru jejich setu. Na hlavní hvězdy už bylo všechno v pořádku, ale ve srovnání s loňským metalcorovým večírkem byl ten letošní prostě nevyrovnanější.

Na Architects se moshpity se zformovaly hned s úvodní A Match Made in Heaaven a po první pivní sprše už nemělo cenu stát stranou. Chvíli se pobíhalo v circle pitu, pak se v kotli utvořily sedící veslující řady. V mezerách mezi písničkami se do nekonečna skandovalo AR-CHI-TECTS, což frontmana Sama Cartera uvádělo do mírných rozpaků. Carter je mimochodem jedním z britských ambasadorů organizace Sea Shepherd, která si klade za cíl ochranu oceánů a mořských živočichů, a také stejně jako zbytek kapely dlouholetým veganem. I díky tomu nezní jejich uvědomělé texty falešně, když hovoří o problémech globalizované společnosti založené na moci kapitálu a upřednostňování ekonomického prospěchu nad ochranou přírody a jednotlivce.

V závěru koncertu se Carter rozhovořil o tom, že není ostuda být smutný a že nemá smysl skrývat své emoce, když člověk prožívá ztrátu nebo beznaděj, čímž narážel na nedávné úmrtí kytaristy kapely Toma Searla, kterému věnoval celý koncert. Publikum reagovalo skandováním jeho jména, což nakonec zpěvákovi vehnalo slzy do očí. Emoce se ždímaly stejně jako pot z trička. A frontman dobře poznamenal, že energie, kterou publiku kapela věnovala, se jim mnohokrát vrátila. Fantastický výkon Architects, kterému chyběly jedině ohňostroje, vytvořil v kombinaci s neskutečně živým a oddaným publikem atmosféru, na kterou se nezapomíná.

Info

Architects (uk) + While She Sleeps (uk) + Counterparts (ca)
25. 1. 2018, Forum Karlín, Praha

foto © Ká Končelíková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace