Jakub Lobl | Články / Recenze | 18.12.2017
Americký multiinstrumentalista Beck je znám svým chameleónským přístupem k hudbě a na své třinácté studiovce se opět pěkně vybarvil. A to doslova. Album s příznačným názvem Colors začal dávat dohromady společně s producentem Gregem Kurstinem už v roce 2013, a tak jsme měli možnost slyšet některé skladby ještě před jeho vydáním. Většina skladeb evokuje sound osmdesátkových kapel a zároveň v nich můžeme najít různé prvky Beckovy předchozí tvorby. Podobnost lze nalézt především s funkově laděnou Midnite Vultures, na které je Beckův hlas rozdováděnější než kdy jindy, a také s Modern Guilt, která disponuje podobnou dynamikou.
Colors otevírá titulní skladba a dává tušit, že tentokrát se bude tančit; tracku dominuje Panova flétna a modulované hlasy, eurodisco je na dosah. V následující Seventh Heaven si vzpomeneme na nejlepší léta The Cure a v I´m So Free se zase garážově řeže do kytar. V Dear Life Beck navodí chvíle rozjímání, když refrén „Dear Life, I'm holding on/ How long must I wait before the thrill is gone?“ s typickým využitím halového efektu připomene Sunday Sun z desky Sea Change. No Distraction zní jako The Police a skladba Dreams pak poslouží jako soundtrack do auta při dlouhých vyjížďkách („Streets are running on the brink/ They say that we’ve got nothing/ But a dollar for a life of sin“). A v trapové Wow se vaše auto promění v lowrider.
A máme tu večer a s ním i vrchol alba, barvitá a hravá Up All Night je ideální na rozjezd každé pořádné párty: „Keep on moving/ Don't wait for nothing now.“ Tato skladba vystihuje koncept i náladu celé desky a umocňuje to videoklipem, v němž holka vtrhne na mejdan, aby zachránila svého kluka, který přebral. Závěr nechá pro změnu vzpomenout na Coldplay v písních Square One a Fix Me, romantické ploužáky.
V porovnání s předchozí, melancholicky laděnou nahrávkou Morning Phase je zřejmé, že Beck překonal deprese a zdravotní komplikace a užívá si života. Písně o jeho krásách naznačují, že Beck chytil druhou mízu a vrací se do svých mladých let, ani na chvíli nenudí a strhává optimistickými texty a energickým soundem. Colors si tak mohou vychutnat nejenom Beckovi fanoušci, ale i mnohem širší publikum.
Beck – Colors (Capitol, 2017)
www.beck.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.