Nikolas Petrlík | Články / Recenze | 14.04.2013
Sám režisér Peter Strickland popisuje Berberian Sound Studio jako „vizuální film o zvuku“, což je asi to hlavní (a možná to jediné), co je třeba před shlédnutím vědět, aby nevznikla zbytečná očekávání. Stejně jako v případě jeho minulého snímku, prvotiny Katalin Varga (2009), bravurního spojení osobního, syrového dramatu a zápletky z klasických „revenge-flicks“, jde více o to, co atmosféra a okolnosti mohou udělat s postavami, případně s divákem, než jen o slepé následování lineárního vyprávění.
Ve středu Berberian Sound Studio (dále jen BSS) je kromě hluku jako entity samé ještě postava Gilderoye, anglického zvukaře s unaveným a odevzdaným zevnějškem Tobyho Jonese, který přilétá do Itálie pracovat na postprodukci filmu Equestrian Vortex. Oč naivnější je jeho domnění, že jde o dokument o koních, o to brutálnější je pro něj zjištění, že ve skutečnosti se jeho práce bude skládat z výroby efektů k béčkovému horroru/slasheru, ne nepodobnému zástupcům z řad italských filmů označovaných jako „giallo“.
Krása BSS ale nespočívá v nuceném citování žánrových klasik typu Suspiria (Dario Argento, 1977) nebo Dům u hřbitova (Lucio Fulci, 1981), i když znalost italské produkce 60. a 70. let určitě pomůže. Kromě úvodní titulkové sekvence totiž z filmu neuvidíme ani políčko a veškerý děj je třeba si poskládat jen z nahrávaných zvuků a rozhovorů hlavní postavy se členy štábu, včetně režiséra s přiléhavým jménem Santini, který sám sebe prohlašuje za velkokněze italské kinematografie.
I přes svoji nechuť k obsahu filmu Gilderoy zůstává a my tak spolu s ním sledujeme nejen výrobu efektů, kdy scény fyzického násilí a mučení se nahrávají pomocí krájení, trhání a tříštění zeleniny nasnímaného co nejvíce viscerálním a brutálním způsobem, ale i proměnu zvukaře a jeho vnímání okolí. A právě dualita zvuku/obrazu i ostatních motivů vytváří napětí tam, kde by žádné ani být nemělo. Gilderoy, který donedávna žil se svojí matkou (jejíž dopisy ho pravidelně informují o počasí doma v Anglii a počtu vlaštovek v podkroví) a zvučil televizní pořady o britském venkově, je nyní konfrontován s příběhem plným násilí a hrůzy. I když se jedná o hrůzu v určitém smyslu umělou a komickou.
A nejen kontrast viděného a slyšeného drží diváka, stejně jako zvukaře, v neustálé nejistotě, nutí ho zpochybňovat význam a důležitost jednotlivých scén na základě vhodnosti/nevhodnosti zvukové stopy, kdy přechod z diegetického do adiegetického zvuku je důležitou součástí příběhu (adiegetický zvuk odkazuje k prostoru či akci, která se odehrává mimo zorné pole diváka, pozn. ed.). Nejlépe je to vidět zhruba v polovině filmu, kdy poklidně statický záběr Gilderoye jednoduše odcházejícího chodbou provází zoufalý křik nahrávaný ve stejnou chvíli ve studiu poblíž. A hned v následujících záběrech vloupání, zůstává scéna namísto zesílení napětí ruchovou stopou téměř němá.
Pocit nejistoty a nejednoznačnosti se stupňuje, když v poslední třetině dojde až k pomyslnému pohlcení hlavní postavy filmem [po vzoru např. Videodromu (David Cronenberg, 1983) nebo Inferna (Serge Bromberg, 2009)] a divák musí vynaložit ještě větší pozornost, aby se neztratil v téměř lynchovských smyčkách mezi útržky hororu na plátně, sny a zvraty, kdy už není jasné, co je a co není součástí v tomto případě filmu ve filmu.
Berberian Sound Studio může být mírně zmateným filmem, ale rozhodně filmem s láskou k citovanému materiálu, s láskou k analogu se všemi jeho škrábanci, tlačítky a nedostatky, s láskou ke zvuku ve všech jeho podobách (kromě několika vynikajících zvukařů se na soundtracku podíleli i britští elektroničtí Broadcast) a záleží jen na divákovi, nakolik bude onu lásku sdílet. (I když žánrová znalost je velkou výhodou.)
Berberian Sound Studio
Režie: Peter Strickland (2012)
www.facebook.com/BerberianSoundStudio
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.