Články / Sloupky/Blogy

Beseda za humny (Beseda u Bigbítu, sobotní pré)

Beseda za humny (Beseda u Bigbítu, sobotní pré)

Jakub Koumar | Články / Sloupky/Blogy | 07.08.2018

Bodří lidé mi jsou vzdálení. Jejich bezprostřední dobromyslnost působí na introvertní povahu jako rašple na porcelán a neméně rezervovaný postoj ve mně vyvolávaly folklorní slavnosti, obzvláště ty moravské, s cimbálovou muzikou. Názorový posun mě dostihl při spolupráci na výstavě malíře Zdeňka Hudečka, působícího v Uherském Ostrohu. Na jedné straně profesionalita, na druhé laskavost a vstřícnost, samozřejmě stvrzené několika panáky té nejdelikátnější slivovice. Každý pohled na obraz, který mi tehdy autor daroval, ve mně dodnes vyvolává jakýsi pocit smíru, lidskosti a zvláštního poklidu.

Uherský Ostroh není ani dvacet kilometrů od Tasova, a jelikož tehdejší opatrnost k této oblasti už vzala za své, na vinici zvědavosti dozrála touha navštívit 26. ročník Besedy u Bigbítu. Festivalu, který žije v širokém povědomí, a přitom stojí stranou. Je na hony vzdálen mamutím akcím, ale nelze ho úplně přiřadit ani do podhoubí alternativy, mezi hipstersky navoněné svátky nebo úzce specializované akce pro vyvolené milovníky těch nejutajenějších žánrů. Beseda jako by svévolně vyrostla z krajiny jihovýchodní Moravy se vším, co k tomuto konci republiky patří. Atmosféra čišící pokorou ke krajině, k tasovským domorodcům a vlastně i k návštěvníkům. Je to festival, kde neběháte od pódia k pódiu, a přesto stihnete skoro všechno, kde hraje prim kvalita zvuku, ne jeho hlasitost, kde se povalujete v trávě se slušným soukromím, přičemž pod pódiem je narváno.

Přestože Beseda dokazuje, že není pouze o hudbě – je tu prostor pro poezii, divadlo, diskuzní program i kreativní detaily jako světelná instalace na cestě mezi pódii od architektonického studia Ellements –, přeci jen jsou kapely jednou z nejdůležitějších náplní. A nebyli bychom na jižní Moravě, kdyby chyběla lidová muzika. Letošní cimbálku dovezl primáš Petr Mička a s ním přišla i popolední vlna horka, kterou naštěstí náležitě ztlumily vzrostlé topoly festivalového hájku. Pak přišla vhod písničkářská, jemná atmosféra Sisy Fehérové, která s kytaristou Vladkem Miklášem přivezla čerstvou desku Bardo. Divokou jazykovou jízdu ve stylu slam poetry rozjel v pořádně dusném šapitó Anatol Svahilec, jehož vystoupení nabralo zpoždění z typicky básnického důvodu – zaspal ve vlaku a dopendloval až do Vídně.

fotogalerie z festivalu hledejte tady, tu anebo i zde

Po chill & love vystoupení novozélandského pohodáře Thomase Olivera s havajskou kytarou se začal pomalu ochlazovat vzduch, a to byl čas pro emo/postrockové Cold Cold Nights, jejichž gradující melodické plochy asi ještě teď rezonují tamní krajinou. Druhá stage vyloženě sedla slovenským elektro-indie Elections in the Deaftown a zejména Pacino. Emo hardcorová skvadra působí na oko skromně, ale jejich projev byl pohlcující. Jakkoli je jejich poslední deska Půl litru země dobrá, nesrovnatelně ostřejší a ráznější kytarové riffy roztřásly zemi a z naléhavého křiku, dominujícího nad zpěvem, se podlamovala kolena. Díky trojlístku z Orlové blankyt nad Tasovem potemněl ostravským smogem, valícím se z pódia na stále rozvášněnější dav.

Povinností se stal set berlínského elektronického tria Kuf, protože kdy uvidíte kontrabas se samply? Pod pódiem už panovala uvolněná funky nálada, o níž se postarali předchozí The High Corporation, ale díky pestrému repertoáru Kuf, kolísajícímu od funky k experimentální elektronice i raveu, nabyla na jiskřivé atmosféře. A basista Valentin Link jen s vypětím sil odolával energii svižných melodií, když jednou rukou ovládal sampler a druhou mohutné dřevěné tělo nástroje.

Blížil se čas na hlavní hvězdu, headlinera Zolu Jesus, kterou si organizátoři „odchytli“ cestou na polský festival Off. Nicole Hummel přijela v doprovodu kytaristy Alexe DeGroota a i bez houslistky Michelle Woodward zvládla vyvolat dojem intimity a tajuplnosti a zároveň přecházet k intenzivnímu dark-popu. Zahalená do krvavě rudých šatů zářila na temné stagei jako Venuše na nočním nebi, její pohyb byl uhrančivý, nadpozemsky vzdálený a zároveň zemitý. Pak se naplno rozsvítila světla. A vynořil se padlý anděl vyprávějící svíravé příběhy, vláčený zlostí, hněvem, ale i beznadějí a smutkem. Jakmile však Zola Jesus promluvila k publiku, čišela z ní radost i pokora, a snad i trocha nejistoty, když představovala některé písně. Koncert, který se od potemnělého úvodu přelil do emotivní změti tvrdých samplů a až oratorně působících nápěvů zakončilo vazbení kytary a noisová exploze.

Besedu u Bigbítu je obtížné popsat. Přestože je na nádherném místě, není to genius loci, co sem přitahuje návštěvníky z celé republiky. Není to ani zvučný headliner, atrakce nebo pocit výjimečnosti. To nejsilnější je sounáležitost. Atmosféra.

Info

Beseda u Bigbítu
3. - 4. 8. 2018 Topolový háje, Tasov

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace