Články / Reporty

Biosphere: očistné bloudění

Biosphere: očistné bloudění

Jakub Béreš | Články / Reporty | 19.02.2017

Vystoupení v holešovickém Planetáriu zní jako lákavý zážitek sám o sobě, když ale za pult posadíte Biosphera, jednoho z nejlepších skladatelů ambientní hudby pohybujícího se na scéně tři dekády, můžete si být jistí, že akci v jednom večeru vyprodáte klidně třikrát za sebou (což se taky v rámci festivalu Spectaculare stalo). Hodinové promítání do polokruhové střechy mohlo přinést opravdu silný zážitek, ale přineslo hlavně dvě otázky: „Na jak dlouho jsem usnul? Nebo jsem vůbec nespal?“

Program nazvaný Biosphere + INITI Vol. II navázal na dva roky starou spolupráci, kdy se norský magik nechal na témže místě doprovázet dvojicí vizuálních umělců z pražského INITI.org, Danem Gregorem a Daliborem Cée. Ovšem sledovat jejich interakci v prostoru rozděleném sedačkami je poněkud dvojsečné. Nemůžete měnit výseč sledovaného „příběhu“ bez ošívání se v křesle a křeče za krkem, nadto hudební složka hrozí snadno uspat.

A to tím spíš, že Biospherův set nabízel povlovné meditativní motivy bez dramatických zvratů. Den po akci si tak nedokážu vybavit ani jeden hudební moment, který by mi utkvěl v paměti, a stejný problém mám i s projekcemi. Zejména v první půli, kdy nás od nekonečného vesmírného prostoru dělily přelety raket nad pohybující se mi mraky a poučné mapy noční oblohy s vyobrazenými souhvězdími, nebylo jasné, zda jde o lekci z astronomie, nebo umělecký zážitek. Ten se dostavil v druhé půli, když Geir Jenssen alias Biosphere vpustil do svého abstraktního vesmíru velká tělesa a jejich detaily, což se týkalo hudební i vizuální stránky.

Druhá část se už tak nevlekla, kombinace zvuků a obrazů začala mít hypnotické účinky, až se zastavil čas a s ním vše ostatní. Apatie, uvolněnost a denní snění nejlépe vystihují závěr „koncertu“, velká černá díra vtáhla do sebe vše kolem, včetně posluchačů. Biosphere se pak ovšem vrátil do polohy z úvodu večera, takže jste se stali součástí hmoty, která bezcílně bloudila všude kolem, stejně jako celý set. A samotná odysea se stala cílem hodinového putování, které se sice nezarylo do paměti, ale z Planetária jste odcházeli zvláštně očištění a vyrovnaní.

Info

Biosphere (nor) + INITI Vol. II
17. 2. 2017, Planetárium, Praha

foto © Jakub Rozsypal

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace