Jakub Béreš | Články / Reporty | 19.02.2017
Vystoupení v holešovickém Planetáriu zní jako lákavý zážitek sám o sobě, když ale za pult posadíte Biosphera, jednoho z nejlepších skladatelů ambientní hudby pohybujícího se na scéně tři dekády, můžete si být jistí, že akci v jednom večeru vyprodáte klidně třikrát za sebou (což se taky v rámci festivalu Spectaculare stalo). Hodinové promítání do polokruhové střechy mohlo přinést opravdu silný zážitek, ale přineslo hlavně dvě otázky: „Na jak dlouho jsem usnul? Nebo jsem vůbec nespal?“
Program nazvaný Biosphere + INITI Vol. II navázal na dva roky starou spolupráci, kdy se norský magik nechal na témže místě doprovázet dvojicí vizuálních umělců z pražského INITI.org, Danem Gregorem a Daliborem Cée. Ovšem sledovat jejich interakci v prostoru rozděleném sedačkami je poněkud dvojsečné. Nemůžete měnit výseč sledovaného „příběhu“ bez ošívání se v křesle a křeče za krkem, nadto hudební složka hrozí snadno uspat.
A to tím spíš, že Biospherův set nabízel povlovné meditativní motivy bez dramatických zvratů. Den po akci si tak nedokážu vybavit ani jeden hudební moment, který by mi utkvěl v paměti, a stejný problém mám i s projekcemi. Zejména v první půli, kdy nás od nekonečného vesmírného prostoru dělily přelety raket nad pohybující se mi mraky a poučné mapy noční oblohy s vyobrazenými souhvězdími, nebylo jasné, zda jde o lekci z astronomie, nebo umělecký zážitek. Ten se dostavil v druhé půli, když Geir Jenssen alias Biosphere vpustil do svého abstraktního vesmíru velká tělesa a jejich detaily, což se týkalo hudební i vizuální stránky.
Druhá část se už tak nevlekla, kombinace zvuků a obrazů začala mít hypnotické účinky, až se zastavil čas a s ním vše ostatní. Apatie, uvolněnost a denní snění nejlépe vystihují závěr „koncertu“, velká černá díra vtáhla do sebe vše kolem, včetně posluchačů. Biosphere se pak ovšem vrátil do polohy z úvodu večera, takže jste se stali součástí hmoty, která bezcílně bloudila všude kolem, stejně jako celý set. A samotná odysea se stala cílem hodinového putování, které se sice nezarylo do paměti, ale z Planetária jste odcházeli zvláštně očištění a vyrovnaní.
Biosphere (nor) + INITI Vol. II
17. 2. 2017, Planetárium, Praha
foto © Jakub Rozsypal
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.