Akana | Články / Recenze | 06.02.2018
V posledních letech se Black Rebel Motorcycle Club nepříjemné události zrovna nevyhýbají. Nejprve to byla smrt Michaela Beena, otce baskytaristy Roberta, producenta, dlouholetého mentora a vlastně neoficiálního čtvrtého člena spolku, kterou reflektovala předchozí deska Specter at the Feast. Vzápětí následovaly vážné zdravotní problémy bubenice Leah Shapiro (v roce 2008 v kapele nahradila Nicka Jaga), které se jí naštěstí podařilo překonat. Kdo by ale čekal, že takové rány osudu nějak nápadněji poznamenají rukopis BRMC na další desce, ten počítal špatně. To může být známkou uvíznutí ve vyjeté koleji, daleko spíš ale novinka Wrong Creatures odráží stabilitu, sebejistotu a zkušenost. Kvality, jaké můžete získat či upevnit právě díky podobně nepříznivým okolnostem. Ty konec konců k životu patří, ať jste rocker nebo ne.
Album Wrong Creatures nepřekvapuje, spíš ujišťuje o nezlomeném duchu. BRMC kytarově burácejí a halí se do sonických mračen vyzbrojeni smyslem pro chytlavou melodii i psychedelickou mámivost, tak jak to od nich známe. Na všechno se jde s námořnickou rozvahou: pomalé rozjezdy, postupné houstnutí atmosféry, nezřídka ústící do opravdu působivě vygradovaných finále (King of Bones, Ninth Configuration, Calling Them All Away). Z tohoto modelu občas kapela vykročí tu ke svižnější vypalovačce (Little Thing Gone Wild), jindy naopak baladičtějším směrem (Haunt, neobyčejně jímavou melodií obdařená Echo), pozoruhodné zpestření pak představuje skladba Circus Bazooko, v níž si Peter Hayes pohrává s falzetem na pozadí rozmařile jarmarečních kláves.
Dynamické schéma alba si tentokrát trojice ohlídala lépe než na Specter at the Feast, takže posluchače nezahlcuje na jedné ploše táhlou psychedelií ani vzájemně zaměnitelnými nářezy. Snad i díky producentským korekcím zkušeného Nicka Launayho je všechno rozprostřené v pečlivé rovnováze, přejedení jedním nebo druhým nehrozí. Zároveň však nahrávka není vypočítavě narýsovaným produktem, BRMC si stále zachovávají intuitivní bezprostřednost a sympatickou garážovou nedbalost. Nezdá se pravděpodobné, že by ještě někdy výrazně změnili směr jako tomu bylo s třetí deskou Howl (o instrumentální odbočce The Effects of 333 nemluvě). Ale pokud zůstanou tak věrohodní a vřelí, jako na aktuální desce, není důvod se netěšit ani na ty další.
Black Rebel Motorcycle Club – Wrong Creatures (Vagrant, 2018)
web skupiny
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.