Články / Recenze

Brooklynští „zachránci punku“ The Men

Brooklynští „zachránci punku“ The Men

Lukáš Pokorný | Články / Recenze | 20.03.2013

S kapelami vašeho srdce se to má jako s vlastními dětmi. I když úplně náhodou rozbijí porcelánovou sadu po babičce a v nových šatech se před vašima očima vyválejí v kaluži, stejně jim vždycky odpustíte. Dostanou zaracha nebo dva dny nepůjdou ven, odpuštěno ale mají většinou pět minut potom, co jste vynesli střepy.

Brooklynští „zachránci punku“ The Men se v posledních třech letech neflákali: natočili tři desky a objeli s nimi půlku zeměkoule. Slovo „neflákat se“ ovšem v jejich případě dostává zajímavý rozměr. Zatímco se Leave Home hrdě a právem prezentovalo jako bezstarostné fuck-off všem myslitelným i nemyslitelným hudebním limitům, předposlední Open Your Heart a hlavně nejnovější deska New Moon vsadila na úplně jinou kartu. Nekontrolovaný experiment je ten tam, parta kolem Nicka Chiericozziho se začala víc soustředit a kontrolovat: pryč jsou doby, kdy se The Men střídali za bicími, nahrávky dostaly jasnější kontury, ubylo post-hardcoreového vyšilování a s ním taky instantního pocitu všemohoucnosti. Špinavý a smradlavý LADOCH nahradil cajdáček Open the Door. Člověk se už nemusí bát, že ho sousedi nechají kvůli vibracím ve zdech vystěhovat. Naopak. Chce se po něm, aby začal dávat pozor a zavzpomínal.

I přesto, že New Moon už nikoho ze židle nezvedne (což není nutně špatné znamení), s Leave Home má přeci jen něco společného. Když se proposloucháte první „ohníčkovou“ půlkou, druhá půlka desky vás určitě nezklame. Jako by to Chiericozzi na své věrné zkoušeli znovu, tentokrát z opačného konce. Už nechtějí prověřovat vaši schopnost snést pohled na vyhřezlá střeva kytar odměnou za klidnější, o to extatičtější druhou půlku. New Moon zpočátku servírují honky tonk, jemné popěvky a akustické brnkání a zkoušejí to od lesa: když ty táborákové melodie vydržíte, naložíme vám toho se stoupající hladinou alkoholu v krvi trošku víc. A taky že jo. Dajána se někde v půlce páté písničky I Saw Her Face začíná potácet na kutě a nevědomky startuje lepší část večera. Vůbec nevadí, že si z něj zítra málokdo bude co pamatovat. A je už úplně šumák, že ovíněné Dajáně mezitím pozvracel spacák kamarád, co se předtím snažil dostat do jejích kalhotek.

Dynamika, se kterou se večer přehoupl z klidné fáze do divokého jančení kolem ohně, jde cítit nejlíp z mejdanu v nejlepší skladbě desky The Brass. Jednoduchý tříakordový základ je podložený zběsilým topolovským piánem, které se dere dopředu přes záplavu zkreslených kytarových zvuků. Do cíle doráží ruku v ruce s podobně splašenou Electric a závěrečným sedmiminutovým opusem Supermoon.

The Men prý desku New Moon nahrávali v zapadlé chatce kdesi v horách Catskills. Slovo „zapadlá“ je nutné brát s rezervou, stejně jako označení „hory“. S průměrnou nadmořskou výškou něco nad tisíc metrů to jsou spíš Beskydy Nového Yorku než Tatry a vzhledem k tomu, že se tam jeden ze zakládajících členů (Mark Perro) naučil pořádně štípat dřevo (a poslouchat Toma Pettyho), nebyla to asi žádná lesní askeze ve stylu Henryho Thoreaua. Ať tak či onak, s jejich novou deskou se to má podobně jako s každým delším pobytem v přírodě: v okamžiku, kdy se konečně vzdáte svého zhýčkaného já a začnete se vpíjet do korun stromů, začíná ta pravá cesta očisty.

Info

The Men – New Moon (Sacred Bones, 2013)
www.wearethemen.blogspot.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace