Články / Seriály / / 10+1

10 + 1 = Jan Žamboch

10 + 1 = Jan Žamboch

Anna Mašátová | Články / Seriály / / 10+1 | 09.01.2018

Zatím poslední projektem písničkáře Jana Žambocha je Wolf Lost in the Poem, hold básnířkám z celého světa. Vynikající kytarista, skladatel a textař je také členem tria Žamboši, na kontě má i kritiky ceněnou desku Guitar & Forest. "Vybrat deset momentálně nejoblíbenějších písniček zní snadno, vlku, zamysli se a už jim to tam sol..."


Sigur Rós - Fjögur píanó
Mám poslední dobou víc rád jejich experimentální polohu, kompozice beze slov s výborným vizuálem. Silné obrazy a podmanivá nálada v muzice si mě získaly víc než otravný charakteristický projev zpěváka.


Ben Howard - I Forget Where We Were
Výborný rozpoznatelný hlas i kytara. Je tolik svělých muzikantů, ale osobitost je to, co hledám, potřebuju a obdivuju… Sice trochu kňourá, ale co, holky to milujou a v těch chvílích jdu ušima po kytaře a barvách v aranžích…


Jiří Smrž - Pro Eržiku 2014
Ach, kéž bych slyšel z rádií takovýdle lovesongy! Nepotřebuju velké hlasy, dokonalé artistické výkony na nástrojích k tomu, abych z písničky lezl po zdi a skrze svý slzy čistil vlatní špínu. Texty prej nikdo dneska neposlouchá - no, pár lidí se najde. Kurva fix!


Psí Vojáci - Chce se mi spát / Leitmotiv
Filip chybí, nevím, co k tomu víc napsat.


Jana Vébrová + Ivan Acher - Až mě vraní mrtvice
Janin způsob songwriterství je mi blízký. Vždycky se na koncertech trhá na kusy, břitký jazyk, přesné verše, energie... To je to, co mám rád. Její spolupráce s Ivanem Acherem je výborná a neobsahuje pro mne obvyklosti a šeď. Díky za to!


Gurun Gurun - Yume no mori (ft. Sawako)
Díky spolupráci s Ondrou Ježkem na desce Wolf Lost in the Poem jsem si objevil tento úchylný projekt, ve kterém znějí zvuky, které nechcete slyšet v písních, které se zdají za trest hudebním kritikům. Dávám si Gurun Guruní pasongy s chutí! A nejen proto, že jsou v nich ty trhlý Japonky roztomilý a taky dost děsivý a já horory moc rád.


Kevin Coyne - The World Is Full of Fools
Neobyčejná nervní obyčejnost Kevina Coyne mi učarovala. Zvláštní songy, blusmanství a klauniáda v jednom. Raduju se z jeho živáků díky YouTube a mrzí mne, že už není.


The Necks – Sex
Po dlouhý době jazz, co mne dostal. Hrajou živě strašně dlouhý fláky, za koncert stihnou tak tři, ale je to zjevení. Konečně něco jiného než otravná mistrovská nekonečná sóla. Doporučuju!


Zrní - Jiskřící raketa TOTO
Kluky z týdle kapely mám rád. Sleduju je na jejich cestě od začátku. Líbí se mi, že drží pospolu, hledají pro to "jak znít" nové cesty a podněty. Nezůstavají v zaběhaných brázdách a zároveň z nich cítím konzistentní postoje. Poslední desku s názvem Jiskřící udělali v Madridu s Ondrou Ježkem. Tak něco z ní sem dám...


Sofia Gubaidulina - Fachwerk for bayan, percussion and string orchestra
Kusy od Sofie si pouštím, když na ně mám chuť a hlavně sílu. Nenechávají v klidu, kladou mi otázky a nehladí po srsti. Když jsem přesycený stále dokola omílaných harmonických klišé, stále dokola hraných a slyšených písní, pustím si tohle. Nebo něco od Schonberga.


+1 Guilty Pleasure

Tommy Emmanuel - Borsalino
Přemýšlím, co sem hodit, co je moje zvrhlé potěšení... Asi dívat se na Tommyho a říkat si, co všechno bych mohl na kytaru zahrát, kdybych cvičil. Už mě to moc nebaví, ale občas si něco od něj pustím.



Info

www.facebook.com/wolflostinthepoem

živě: Wolf Lost in the Poem
11. 1. 2018, Café V lese, Praha
www.facebook.com/events/124517838188412

12. 1. 2018, Café Práh, Brno
www.facebook.com/events/876427679177405

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články