3na3: Propadák

Propadák je jičínský festival, který se tenhle víkend dočká už čtvrtého pokračování. Charakteristický je malebnou lokalitou rokle na kopci Čeřovka, osobitým přístupem k dramaturgii, kde se potkává thrash metal s dechovkou a pěvecké sbory s psychedelic rockem, druhou stagí ve vojenském stanu s velmi omezenou kapacitou, kde dostává prostor divadlo, přednášky a naprosté hudební bizáry. Nejtypičtějším rysem je však kontroverzní styl propagace a komunikace, kdy pořadatelé vykládají o interpretech smyšlené příběhy plné urážek, vytvářejí grafické koláže, navážejí se do společenských témat a vytvářejí memy balancující mnohdy daleko za hranou trapnosti. Festival se každoročně těší velké návštěvnosti místních i přespolních. Snad proto, že vstup je zdarma, uvažuje Pan Propadák, který nám poskytl i další vysvětlení.

Jak si představuješ ideální festival? Už jsi takový potkal?

Ideálních festivalů je všude dost. Velký sponzoři, hromady peněz, slavný kapely. Nemáme ani jedno z toho. Od začátku bylo naším cílem dělat jiný než ideální festival. Chceme vidět palce dolů. Heslem prvního ročníku bylo „Nemáš ambice, nemůžeš prohrát“. To nám vlastně zůstalo. Od začátku jsme to dělali s tím, že to může bejt pěknej průser. To se zatím nestalo, ale klidně se to stát může. Stačí, aby byla zima nebo aby pršelo, a jsme v prdeli. Místo máme krásný, kapely neokoukaný, jídlo nějaký takový makový a pije se pivo z regionálního pivovaru, který předchází pověst kultovního samoseru. Naše publikum je asi zvyklé na všechno, protože návštěvnost bývá slušná. Ty stovky lidí totiž nikdo neprudí s nějakejma páskama u vstupu, oplocením atd. Můžou kdykoli odejít a nemusí mít to typicky český mrzení, že přece ještě nepůjdou domů, když vysolili třistapade za vstup.

Jak vypadá příprava? Kolik vás je, kdy začínáte s prvními pracemi, jaký největší problém jste řešili?

První práce začnou většinou ještě v kocovině po právě skončivším ročníku, kdy jsou všichni vyhajpovaný z toho, jak se to povedlo. V ten moment zaznívají ty nejambicióznější plány. Pak to samozřejmě na pár měsíců vystydne. V zimě se začneme bavit o kapelách a diskuze končí většinou až pár týdnů před akcí. Je nás na to vlastně docela dost. Když je potřeba máknout v rokli nebo vylepit plakáty, ruku k dílu přidá spousta kámošů. My jim pak řekneme dík a dáme jim teplý pivo a okoralej chleba s hořčicí. Většinu tý mravenčí práce v průběhu celýho roku ale dělá zhruba šest lidí. Někdo obíhá úřady, někdo píše a kreslí ty naše debilní fóry na facebook, někdo furt vymejšlí, že by bylo skvělý dotáhnout támhletu dechovku z Izraele, další ho s tím pošle do hajzlu. V dramaturgii u nás platí takový nepsaný právo veta. Jakože když někdo nějakou kapelu fakt nechce a má k tomu lepší důvody, než že mu kytarista obtáhnul holku, ta kapela tam asi fakt nebude hrát. Celej festival stojí příliš moc úsilí na to, abychom se u toho ještě hádali. Je to asi ta nejlepší a zároveň nejhorší věc na celým Propadáku. Dát do kupy lineup kapel, na kterejch se všichni shodnou.

Hlavní programové body?

Hlavní bod je asi bod zlomu. Takovej ten moment, kdy se vypije asi dvě stě padesátej sud piva a my víme, že od tý doby už nejsme ve ztrátě. Taky bychom rádi našli takovej ten bod z kung-fu filmů, kdy někomu zmáčkneš něco na krku a jemu v tý chvíli exploduje srdce. Skvěle bychom to využili u těch lidí, co by chtěli jiný pivo/jiný kapely/jiný počasí. Nebo u lidí, co nechtěj hodit prachy do kasičky s „dobrovolným” vstupným.

Reflektujete coby festival nějak současnost, co se týká politických, společenských nebo ekologických problémů?

Snažíme se reflektovat všechny současné problémy tohoto světa. Něco o tom víme. Ostatně šušká se, že jedním z těch problémů jsme my, vždyť se na nás podívejte. Chátra, feťáci, rozvratný živly. Když už nejde všechny lži a nepravosti napravit ve volbách, musíme na nich postavit aspoň festival. Ekologie je momentálně naše hlavní téma. Už čtvrtým rokem empiricky testujeme, jestli se vajgly hovad, co to neuměj donýst do popelnice, v trávě rozložej, nebo ne. Zatím to vypadá, že ne.