Články / Reporty

A tóny Berlína. Atonal.

A tóny Berlína. Atonal.

David Čajčík | Články / Reporty | 01.09.2018

Atonal. Zaprvé je třeba si říct, jak výborný je to název pro festival. Vzpomínám na svého učitele hudební výchovy na gymnáziu, který kytarové sólo spolužáka označil za „krásně atonální“. A je pravda, že na berlínském festivalu (nejen) experimentální elektronické hudby by ve vhodném aranžmá rozhodně nezapadlo. Monumentální hala Kraftwerk, součást bývalé tepelné elektrárny, vzbuzuje respekt už při příchodu ze severu, od šedých, nezateplených sídlišť východního Berlína. Pod mostem se osvětlené komíny odráží v hladině Sprévy a někde v dáli hučí S-bahn, jako všude. Zatímco stánek před vchodem nabízí klasické berlínské menu currywurst plus club maté, každý den se obměňující food trucky v areálu dávají ochutnat syrským wrapům, portobello burgerům nebo pravým tacos (nekřupou!). Tohle není foodblog. Ale mohl by být.

MAKÁME SPOLEČNĚ
Rozlehlost továrního interiéru je pro atonálního panice ohromující a umělecké světelné instalace rozeseté po prostoru jen umocňují dojem dystopické galerie. Zkoušíme prostrčit ruku skrz zamlžené zrcadlo, mlhu v rámu. Nejsme jediní, Berlín prý jede hlavně na ketaminu a s točící se ručičkou hodinek a ztrácející se představou o čase se neprodlužují jen gender-free fronty na kabinky, ale prohlubuje se i úžas nad audiovizuálními shows či právě světelnými iluzemi. Jedna ze safe rooms je vytvořená z bývalého řídícího střediska, na všech stěnách kontrolky a budíky, neobvykle ostré světlo a předem neoznámený line-up plný modulárních hračiček a obsluhujících nerdů. Hned vedle, ale úplně jinak, oslavují British Murder Boys comeback. Exkluzivní náser dvojice Surgeon a Regis chirurgicky přesně, bez třesu a nervozity, plní formu 4/4 snad všemi rytmy, co do ní lze napasovat. Techno absolutorium. Početný dav v černém pod vysokým stropem víc připomíná sektářskou sešlost v katedrále než večírek pro berlínské hipstry. A je to něco mezitím.

Usedám do pohodlného gauče v pokojíku mezi komorní beatovou kuchyní Ohmmu a rezonující halou. LSD: Dream Emulator v devadesátých letech vyvinul japonský programátor frustrovaný z vlastní neschopnosti vítězit v závodních hrách. Surrealistické krajiny, kde nám náraz do textury místo nahození hlášky game over vyhodí zase jiný snový svět, si užíváme dlouho i bez LSD. Ideální hra na dlouhé noci, interaktivní alternativa slow movie a hlavně naprostý relax od festivalového ruchu. Ten je nejintenzivnější v podzemí, v legendárním klubu Tresor, utvářejícího už hezkých pár let berlínskou techno scénu. Sice už nikoliv v původní lokaci, přesto jsou betonové stěny potem doslova prosáklé a klaustrofobické chodby i samotný sál jsou jednou z hlavních devíz Atonalu. Helenu Hauff obdivuju nejenom za mříží DJ budky, ale i v trafice na obálce Groovu – německého časopisu o elektronické muzice. Prominentka labelu Ninja Tune a jedna z vůbec nejsledovanějších DJs současnosti si set před propoceným, extatickým davem užívá. Acidové techno toho nejhrubšího, téměř industriálního zrna šlape bez hluchých míst. „Makali jsme všichni společně, chlap vedle mě ždímal triko,“ referuje kolega o druhé polovině setu, který vynechávám kvůli sólovému vystoupení poloviny British Murder Boys – legendě industriálního techna Regisovi. Ten narozdíl od Heleny nesází tolik na diverzitu ani na vzdušnost, ale nesrovnávejme generace a uvidíme se na Lunchmeatu, žeano. A to neplatí jen v kontextu Regise.

ZUG DER LIEBE
Britský producent Actress je při rozhovoru v backstagi introvertní chlapík, který se při zajímavějších otázkých nakloní dopředu, aby zase rychle ztratil zájem a rozvalil se na gauči. Live set s magickou, holografickou vizualizací je taktéž introvertní a do beatovějších vložek proniká jen zřídka. Trpělivé a edukované publikum mu přesto visí na rtu i baťohu na zádech a je vidět, že reputace Darrena roste s každou další deskou, ve kterých je čím dál introspektivnější. Na té poslední i s pomocí London Contemporary Orchestra, detaily čtěte v dalším tištěném čísle Full Moonu.

Ideálně by navázala kolaborace Shifted, Broken English Club a Ilpo Väisänena, zdá se však, že dramaturgie festivalových stagí je postavena spíše na honorářích a interních dohodách než na feelingu samotném. Nezřídka tak večery, nebo spíš noci přelévající se v rána, nemají klasickou dramaturgickou linku, spíš několik osamocených vrcholů. Jeden z nich přichází v neděli, kdy technoturisti dospávají a do Kraftwerku tak na poslechověji laděný dýchánek dorazí spíše intelektuálnější část publika. Míjím triko Burzum, dvě mikiny Amenra a kšiltovku labelu Southern Lord si pyšně popostrčím nahoru. Ano, dneska hraje Stephen O’Malley, člen Sunn O))), legenda, a brzká sedmá hodina večerní aneb Berlín se vrací z brunche, láká početný dav z velké části polehávajících či posedávajícíh fanoušků. Spolupráce Kassela Jaegera a O’Malleyho hladila, škrábala, drásala a opanovala mozek. Kytarový drone není tolik o progresi, ale o prožitku. A mix těchto dvou drží Atonal skvěle v rukách.

Na cestě z vyhlášené korejské restaurace Kimchi Princess v Kreuzbergu (Bibimbap za deset z deseti za deset euro) potkávám podezřele velký dav šinoucí si to přes most. Zdálky se ozývá basové dunění. Zug der Liebe, pochod za lásku. Procházím okolo dalších a dalších povozů s repráky, ozývá se techno, house, trap i EDM. Na plný koule, do hroznů lidí pomalu se šinoucích a tančících za každým vydesignovaným vozem. Docházím na začátek, zatímco na druhé straně je celá kolona čistících vozů, vepředu je to policejní kordon prorážející cestu. Kupuju dvě piva a sedám si na roh Frankfurter tor. Okolo mě projíždí znovu asi dvacet soundsystemů. Pozoruju lidi, mladé, staré, rodiny, lesby, i gaye, dědečky v boratovských plavkách, hippie holky, vykulené studenty z erasmů, kočárky i koloběžky. Všudypřítomná nálada nejde moc popsat, ale o moc hezčích věcí jsem tenhle rok nezažil. Berlín je jinde a nezáleží na tom, zda jsme v zahrabaní v lepkavém technodavu v Tresoru, upřeně pozorujeme experimenty na hlavní stagi Atonalu nebo jen tančíme na generický techno beat na ulici. Berlín žije. A nejen on, obraťme se domů. Neděkujme za to, že můžeme. Děkujme za to, že to děláme. Go techno or go home, čtu na triku pána v davu. Světonázor je důležitý, ještě důležitější je jím žít.

Info

Berlin Atonal
22. – 26. 8. 2018
Berlin Atonal, Berlín, Německo
fb událost

Foto (c) David Čajčík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články