Jakub Béreš | Články / Reporty | 19.07.2016
Pro někoho byla electronic stage příliš izolovaná, pro jiné ideálně odtažitá od festivalového šumu. Plusové body získala i za svoji podobu. Stan velký jako větší klub byl zahalen do černé barvy s minimálním osvětlením, kterému dominovala průhledná instalace nebo projekce jednotlivých umělců. Oproti většině jiným stagím na ní byla vkusná i reklama hlavního jedenáctistupňového sponzora, která spočívala v nenápadném nápisu, který se měnil ve jméno vystupujícího interpreta a červené písmeno „X“, problikávající nad diváky.
Její největší předností byla rozmanitost zahraničních i tuzemských producentů, kteří reprezentovali přívětivá i odtažitá žánrová zákoutí. Vrcholem dramaturgie byl více než deset let fungující britský producent a vůdčí postava labelu Werkdiscs, Actress. Ten předvedl nejabstraktnější vystoupení, které svoji organickou stylizací mělo blízko snad pouze k loňskému headlinerovi Björk.
Islandská víla pracuje s megalomanskou show a produkcí, Actress si vystačí s o poznání okleštěnější formou. Průsečíkem je podivnost a svérázná originalita, za kterou na zpěvaččině posledním albu stojí producent Arca. A právě k jeho jinakosti měl Actress nejblíže. Celkový dojem podtrhla projekce (z dílny Borise Vitázka) - stejně jako hudba pracovala s náznaky, jež byly následně rozebrány na atomy v sytě barevných kolážích, zabírajících pouze dílčí část plátna. Zbytek tvořila silueta umělce a prostor, do kterého acidově krystalové postavičky expandovaly.
Neprostupné geometrické výjevy jak z mikroskopu, pod jehož sklíčkem se odehrávají těžko uchopitelné formy života, tvořily pouze půlku skládačky, zrcadlily zvuky vycházející z reproduktorů. Actress si nepřipravil vlídný festivalový set, ale zval posluchače na odlehlé místo, kde věci fungují jinak - třeba bez beatů -, na první taneční linku se čekalo půl hodiny. Zdánlivě nahodilé repetitivní shluky zvuků se pozvolna spojovaly do minimalistické melodie. Dlouho budované napětí pak nevyčpělo ani v několika známějších singlech jako Hubble nebo Caves of Paradise, aby dobublalo pod pokličkou s posledním abstraktním samplem… Stejně jako Anohni ani Actress neodhalil tvář (schován za plátnem) a nepromluvil. Konceptuální vystoupení bylo příjemnější než všechny zdvořilostní fráze dohromady.
Actress (uk)
16. 7. 2016, Colours of Ostrava
foto © Jan Kuča
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.