Články / Reporty

Alfa samec Devin Townsend a wall of sound

Alfa samec Devin Townsend a wall of sound

Pavol Gajdoš | Články / Reporty | 23.03.2015

Koncert Devina Townsenda a jeho perepúte nastavil latku profesionálnych metalových koncertov v našich končinách pre rok 2015 dosť vysoko. Dôvodov bolo mnoho. Jeden z kľúčových bol cit pre stieranie hraníc - charakteristický pre celú tvorbu 42-ročného hyperaktívneho a sympatického Kanaďana.

Šialeným Nórom Shining stačilo úvodných 25 minút, aby svojím neopakovateľným mixom jazzu, metalu a elektronickej zvukovosti nenechali ani jedny ústa v bratislavskom Majestic Music Clube zatvorené. Barytón saxofón, stroboskopy, klávesová siréna, zefektovaný vokál, divé pódiové nasadenie a to všetko v odtieňoch súčasnej čiernej vo zvuku i obraze. Dochvíľni šťastlivci v publiku si mohli odfajknúť vzácny pobyt v ich autorskej, avantgardou páchnucej, no zároveň precízne vyleštenej škatuľke black jazz.

Nestranní a pozorní diváci (akých bolo v publiku nemálo) si pri druhej kapele Periphery všimli, že oproti severanom im toho nemálo chýba a že múza k nim nebola obzvlášť rozhadzovačná. Chýbala spontánnosť, rock’n’rollová špina, revolta a hlavne pesnička. Pre skalnejších djenterov nechýbala energia, dokonalé vokálne i inštrumentálne výkony, invenčný prístup k hudobnému času či mladícka moderná sviežosť bez ťaživých koreňov. Nehrateľné pasáže išli (naoko) ako po masle, no tri dlhé čisté tóny do štyroch dôb pálili očami gitaristov diery do hmatníkov. Obľúbenosť Periphery spočíva v tom, že začali skôr behať ako chodiť, a tak „úspešne“ zhudobnili jednu z najsilnejších túžob dnešnej doby.

Devin túto hru ale (ani tento večer) nehral. Už najmenej 25 rokov dobre vie, že (aj jeho) umenie je štafetový beh na dlhé nevykolíkované trate bez cieľovej pásky. Aj preto spájal so šarmantnou eleganciou staré a nové, pomalé a rýchle, hlasné a tichšie bez akýchkoľvek rozpakov. V jeho obrovskom svete (ktorého súčasťou je aj pódium) sa rudé oči Maršálů kamarátia s Pro-Tools, Bel Canto s ohyzdným škrekom, sedem strunový high gain s Telecasterom a jeden neohroziteľný „omniscient“ mimozemšťan s jedným hlúpnucim plešatým „fetid“ pozemšťanom. Devin odvážne bojoval so statusom hudobného alfa samca, a tak milo kontrastoval so svojou wall of sound prednahratou produkciou, ktorá sa ale nečakane utopila v stenách bývalej kinosály. Vystúpenie ako jediné v ten večer malo svoje hity, balady, pátos, intimitu, iróniu, humor a v nich svoje žiarivé vrcholy i miernejšie pády. Na Devin Townsend Project konto teda pribudli ďalšie extra body v teste času a závan extrémnej synkretickej človečiny z Kanady bude očarená Bratislava vetrať ešte dlho.

Info

Devin Townsend (can) + Shining (nor) + Periphery (usa)
13. 3. 2015 Majestic Music Club, Bratislava
foto © Ivan Džugan

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace