Veronika Mrázková | Články / Reporty | 19.07.2014
První hudební zážitek dne obstarala besídka Divadla Sklep. Exotické písně, poetické písně, humoresky a odhuhlaná státní hymna beze slov (uctivě stál celý Gong): to je, panečku, rozjezd! Svého druhu besídku předvedli i Monkey Bussiness. Na úvod nepočítaně hlášek a pak pecka za pecičkou. Ale jak jsou skvělí opakovat netřeba. Nebo jste je někdy viděli odehrát špatný koncert?
Suverénně nejkrásnějším momentem byl koncert Charlese Bradleyho. "Old fashion music" v provedení druhého maskota Colours dojala. Příběh showmana, který nahrál první desku až ve svých 63 letech zabírá, funky-jazz nejvyšší jakosti dvojnásob. Vyhlíží, že se na pódiu narodil. Svým mistrovstvím, sílou hlasu/křikem a charizmatem křísil ducha Jamese Browna a sám se měnil v legendu.
Obšťastnila i Zaz. Protože Zaz je prostě miláček. Bála jsem se, že prosluněný a překvapivý koncert z před dvou let nemůže zopakovat, ale nádherně jsem se spletla. Zaz zpívá, co žije, a říká, co cítí. Česky přečetla spoustu krásných myšlenek, zuřivě tancovala ve swingových šatičkách a kanadách a uprostřed koncertu rozbalila na pódiu jazzový koutek pro panenky. Na otázku "jaká byla Zaz" přichází zásadně odpověď ve formě úsměvu.
Emiliana Torrini je vedle toho sladkobolná kuňka. Možná ji ublížila tak velká stage, ale stála na ni nudná, udyndaná, ucajdaná a monotónní. Tzn. byla přesným opakem MO – drzé skandinávky, která má pop jen jako odrazový můstek pro vlastní škatuli. Její "anti-pop" je popem pouze formou, obsahem jej popírá. A naživo je z toho sexy párty bez příkras. Víc takových drsňaček! Třeba jako u Trentemollera. O jeho kytaristku/vokalistku byste se řízli. On sám byl ale vstřícný. Většinu času zněl vlastně elektronický rock, Anders sem tam vyšel pozdravit se na runway, spokojeně pokyvoval... ale kdyby přitvrdil, nic by se nestalo. Pokud ho někdo zná jen jako technaře, koncertní polohou byl zřejmě zaskočen. Málo se zpívalo, málo se míchalo, hodně se vazbilo. Trentemoller byl spíše producentem kapely než jejím leadrem – nicméně s vynikajícím bubeníkem a třema kytarama ukázal, jak vypadá taneční indie elektronika a dobrý závěr, resp. brzký začátek dne. Od rána si srdceryvně přezpívávám Moan: I've been thinking too much about Colours/ See the sunset with no sleep at all...
Colours of Ostrava 2014
18. 7. 2014, Vítkovice, Ostrava
foto © Vrbaak
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.