Zelenej | Články / Reporty | 26.05.2013
Psalo se 27. června 1978 a nad Německem se tiše vznášely neidentifikovatelné lesklé objekty. Tak se na světě objevil Sascha Ring. Nevíme, kdo a proč nám ho tu nechal, ale víme, že jestli si to rozmyslí a přijedou si pro něj zpět, jsme namydlení. Jak jinak vysvětlit takový koncert?
34 let poté přešlapuji uprostřed Paláce Akropolis. Takhle tu stojím hodinu, než koncert opravdu začne, mezitím se probojuji až k pódiu. Vzhledem ke spánkovému deficitu pochybuji, že tu vydržím stát ještě minimálně další hodinu a půlkou těla se natáhnu na vyvýšený plac plný aparatury. Z bodu, kde stojím, vidím tři mixážní pulty, tři macbooky, dva bubny, klávesy, kytaru, ukulele, cimbály, housle, cello a Coca-Colu.
Konečně se ztlumí světla a Sascha alias Apparat a jeho tříčlenná skupina se řadí a usedají na svá místa, připravení zahrát devadesátiminutový set složený pro německé divadelní představení Vojna a mír. Sascha se usmívá a mává do publika. Když ho vidím, projde mnou lehká nervozita – přece jen, je to mimozemšťan. Burácivý potlesk a pískot na uvítanou, otočím se a k mému překvapení se sál tiše naplnil k prasknutí, zatímco jsem se rozvalovala opřená o pódium hlavou dolů.
Jemné hučení přechází v song 44, smyčcové nástroje se chopí slova a hra s city může začít. Fotografové se zvednou od baru a šťouchají nás z vytrpěných míst. Sascha se okamžitě dostává do nálady a provádí typické pohyby a grimasy, mezi písněmi posílá úsměvy a vzdušné polibky, vyzařuje z něj vděk a radost z toho, co dělá. Se zbytkem kapely mají sehrané klimbavé pohyby a vypadají, jako když se snaží převrhnout loď. Aplaus je přímo nutný u dechberoucí verze Light On, kdy se Akropolí rozezní Apparatův zoufalý hlas: ,,Turn the light on, turn the lights on, let's go!“ Spánkový deficit neexistuje, na zánět průdušek jsem zapomněla, Sascha léčí lépe než Codein. Máloco zabírá víc, než když jste na koncertě a hudebník neskrývavě miluje svou hudbu. Na pozadí na muziku navazuje živě a ručně dělaná projekce německou skupinou Transforma. Černobílé kusy dřeva a provazy se ve vypjatých chvílích snaží vytěsnit rudě červená bobtnající hornina.
Umím si představit, že někdo shledal dlouhé stopáže nudné, já jsem ale sklouzla do atmosféry vojny a míru jako po tobogánu a podle nadšených reakcí jsem nebyla sama. Gradace, jemnost, agrese, dobro a zlo, všechny pocity stékají tělem k zemi jako hromosvodem. Další nadšené projevy se za mnou ozývají, když se z pódia sesype zvuková vlna bubnů/beatů, jejichž rezonance vezme náš tlukot srdce a předefinuje ho na svůj vlastní. Sascha si nehraje jen s knoflíky na pultíku, ale i se všemi v sále jako s loutkami. Krieg und Frieden je super deska sama o sobě. Ale poslouchat ji doma a zažít živě, je asi jako čachtat nohy v moři, nebo ho sledovat na youtube. 240px.
Celý sál burácí, když aktéři odcházejí z pódia. Chvíli se nechají přemlouvat, pak se ale vrátí a zahrají hit Black Water z The Devil’s Walk, zprava se ozve „Sašo hobluj!“ a už si užíváme Apparatova, dnes večer vzácného, zpěvu. Po kratičkých šesti minutách se několikrát ukloní a zmizí za černými závěsy. Ještě pro jistotu sedím v sále, kdyby náhodou vylezl ze zákulisí a chtěl mě požádat o ruku. To se nestane, ale když si později prohlížím merch, přece jen přijde a s širokým úsměvem rozdává podpisy. Na ruce mi ještě teď září lihovkou napsané APPARAT, a to mi stačí. Zatím.
Apparat (de)
21. 5. 2013, Palác Akropolis, Praha
foto © Michal Králíček
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.