Jan Starý | Články / Reporty | 22.08.2017
Nalákat zmlsanou berlínskou hipsterskou klubovou scénu asi nebude jednoduché, říkal jsem si při pohledu do víkendového programu Atonalu. Na hlavních scénách byla prakticky všechna vystoupení ve světové premiéře – buď přímo jednorázové kolaborace nebo aspoň speciálně připravené sety či projekce. To často vedlo k určité devalvaci. Očekávání spojená se jménem Anthonyho Linella (autor techno projektu Abdulla Rashim a vedoucí prestižního labelu Northern Electronics) neohrabaný ambient rozhodně nenaplnil, podobně nevýrazně dopadl Powell spolupracující s Wolfgangem Tillmansem. Naopak kolega technolord Regis dostál pověsti, u precizního setu s nádechy postpunku se dalo propadnout do transu velice snadno. Plochy ambientního veterána Main sice zvuk výborně doplňovaly, ale kolaboraci plně ovládala Regisova funkčnost, vedle které šlo pouze o okrajové ozdoby.
A překvapivě špatně dopadla spolupráce šéfů Subtext Recordings Rolyho Portera a Paula Jebanasama a čelních zástupců přístupu někdy zvaného „power ambient“, kteří se po celý set hledali, aniž by kdy došlo na pověstnou preciznost a působivost jejich živých vystoupení. Naproti tomu dobře utajená performance Driftmachine v chilloutové Schaltzentrale, která rozkládala analogové dub techno až do totálně pohodového downtempa, by se dala poslouchat celé hodiny.
Ve všudypřítomné exkluzivitě nakonec vynikly především dva sety. Puce Mary kombinovala drony procesovaných houslí a čirý hluk slévající se do zvláštní ubíjející masy, ve které byly melancholie a agrese či meditace a anihilace dvěma stranami téže mince. Dánka se zřejmě stejně jako další hudebníci z Posh Isolation inspirovala u Prurienta jak v kombinaci hluku s lyrickými pasážemi, tak ve výrazném herectví na pódiu, ovšem namísto euforické noisové katarze se tady dostavilo spíš zamyšlené uznání.
Celému festivalu pak předvedl, jak má vypadat výjimečné vystoupení, starý dobrý Sam Shackleton. Elektronik představoval kolaborační desku se zpěvačkou Anikou, doplnili ho také hráči na marimbu, steel kytaru a synťák. Aspekty tribálního dub techna, reichovský minimalismus a ambient nebo new age s novopohanským nádechem ve stylu pozdních Coil fúzovaly co do rozsahu a komplexnosti daleko nad rámec zdrojových žánrů. Ohromným ambicím občas nestačily ani Shackletonovy schopnosti.
O největší překvapení v záplavách novosti se nakonec postaral nejstarší vystupující festivalu. A jestli předchozí dny Atonalu začínaly připomínkou předčasných úmrtí, vystoupení Roberta Rutmana se stalo nečekanou oslavou života. Tenhle pán patřil už na původních Atonalech v osmdesátkách mezi ty starší – dnes je mu 86. Ohromný respekt si vysloužil už samotným faktem, že (evidentně) s řadou zdravotních problémů dorazil do berlínského megaklubu a zahrál velice pěknou ambientní improvizaci na vlastnoručně vyrobené „steel cello“. On sám se tímhle ale nespokojil. Do podkresových ploch začalo znít Händelovo Aleluja z plastového kříže, které poté začal Rutman předzpěvovat a u toho se dusit kašlem. A tenhle výsměch vlastní smrtelnosti zakončil klasickou sprostou písničkou (Good morning, Mr. Murphy. I praise your heart and soul./ I tried to fuck your daughter but I couldn't find her hole...), která dotvořila beckettovský nádech vystoupení. Samozřejmě, že to celé bylo za hranou z mnoha různých pohledů, ale vzhledem k čiré radosti kmeta z (určitého druhu) tvoření to bylo úplně jedno.
Stárnu, nebo experimentální festivaly přeceňují aktuálnost?
Berlin Atonal 2017
16. - 20. 8. 2017 Kraftwerk, Berlín
foto © Berlin Atonal
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.