Maria Pyatkina | Články / Recenze | 27.05.2018
Psychedelie frčí, je globální a spojuje národy. V různých koutech světa se konají festivaly, kde vystupují a zažívají tripy svých životů kapely pojímající psychedelickou hudbu každá po svém. Tame Impala se na Currents od klasičtější rockové podoby odklonili směrem k moderní popové a R’n‘B produkci, MGMT se na poslední desce inspirují osmdesátkovým diskem, švédští Goat od samého začátku experimentují s etnickými prvky. Jsou však i takové skupiny, které rády zachovávají zvuk přesně takový, jaký byl v oblibě v šedesátých letech. Mezi ně patří američtí Holy Wave, jejichž surfová psychedelie zní přesně tak, jako byste ji objevili na vinylu po pradědovi. Zůstávají nostalgičtí i na nové nahrávce Adult Fear, ačkoliv do ní pronikají nové vlivy a nálady.
Deska začíná lehce swingovou skladbou Nation Regress v nezvyklém 6/8 taktu, která díky nezřetelným zkresleným vokálům a repetitivním klávesám působí jako ukolébavka. Stejně unaveně působí How Was I Supposed to Know, kterou však zkrášluje mystická klávesová vyhrávka za účasti smyčců. Neobvykle pro Holy Wave zní také Dixie Cups, pohoršující se nad uplynulými časy v melancholickém shoegazeovém snění. Střed alba je oživen písní David’s Flower, která v prvních dvaceti vteřinách trochu mate drum mašinou a bosa nova motivem, ale pokračuje v prosvětlené psychedelické atmosféře. Nejdynamičtější je titulní song, který se vrací k surfové stylistice, a také nejdepresivnější Crys, který nabízí plačky nad prožitým v doprovodu až postpunkové kytary.
Celá deska je prostoupená zasněnou náladou. Je ještě víc lo-fi než starší tvorba Holy Wave, je zamlžená, vágní a neuchopitelná, jako kdybychom ji slyšeli od sousedů přes zeď. Někam se vytratily silné a chytlavé kytarové riffy a pozitivní atmosféra prohřátá texaským sluncem z předchozích alb. Nové skladby jsou stále odpočinkové, ale už nejsou bezstarostné, vetřely se tu úzkost, melancholie a únava, od nichž se chce utéct do spánku. Jako kdybyste se rozhodli jen tak ze zvyku zhulit, ale u toho vás přepadaly různé pochybnosti a obavy, prostě bad trip. Sluníčko nenáročného surfu se skrylo za mraky elektronických synťáků a ochablých rytmů. Dospělé starosti sice rozšiřují myšlenkové horizonty, ale chtěli byste zpátky, do teplých vln věčného mládí.
Holy Wave – Adult Fear (Reverberation Appreciation Society, 2018)
bandcamp kapely
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.