Články / Reporty

Balkaneros Vamos!

Balkaneros Vamos!

Anna Mašátová | Články / Reporty | 12.02.2015

Kolikrát už vystoupila jugoslávská megahvězda Goran Bregovič v Čechách, by se snad už nedalo ani spočítat. Repertoár se za ta léta příliš nezměnil, ale o to u bezmála pětašedesátiletého fešáka ani nejde. Chodí se na něj kvůli oblíbeným balkánským vypalovačkám, ne kvůli originalitě. Ostatně, jeho nepřílišné novátorství je mu vyčítáno a to, že si trochu přivlastňuje cizí písně, není velkým tajemstvím. Bregovič ale ví, jak zaujmout masy, má výborný hudební čich a šťastnou ruku na hity.

Se svým The Wedding and Funeral Band si letos u nás střihl dvoják. Nejdříve v Brně – kde si ovšem mnozí stěžovali, že byl sál uzpůsoben k sezení, což je zrovna u Gorana opravdu hloupost – a podruhé ve velmi slušně zaplněném Foru Karlín. Směska příchozích byla pestrá. Kapela přilákala hvězdičky českého showbusinessu, starší manželské dvojice, opilé teenagery i rodiny s dětmi, značka Bregovič funguje spolehlivě.

Vše bylo očekávatelné, přesto velmi zábavné. Začátek hry dechové sekce mezi diváky, postupný příchod na scénu, taneční šílenství rozpoutané snad po deseti vteřinách úvodní Gas, Gas a končící až s Kalashnikovem, po více jak dvou hodinách. Frontman kdesi tvrdil, že už se konečně mohl vykašlat na to, aby vypadal na pódiu dobře. Těžko tomu věřit při pohledu na dokonale padnoucí oblek, zlaté boty a kapelu s vokalistkami v lidových krojích promyšlených do detailu.

Setlist předem jasný. Champagne for Gypsies, Ausencia z oceňovaného soundtracku k filmu Underground, Maki, Maki, Alkohol, Ederlezi, Mesecina, skorem třicítka písní sem tam proložená glosami o přínosu Gogol Bordello či Gypsy Kings cikánské muzice a také covery zmíněných kapel. Koho uvádí v zuřivost schopnost českého národa tleskat vždy a za každé okolnosti, navíc mimo rytmus, musel se uchechtnout, když Goran snahy o plácání během In the Death Car zarazil.

Na přídavek se dlouho nečekalo, odfláknutí nehrozilo. Opa Cupa rychlejší než Pilarčin Montyho čardáš, Chaje shukarije, Jeremija s českou úpravou i italská partyzánská Bella Ciao. Polnice ohlásila definitivní konec, tancechtiví už se ale stejně sotva drželi na nohou. Bregovič zkrátka umí a pod jeho koncertní rčení „If you don't go crazy, you are not normal“ se můžete klidně podepsat.

Info

Goran Bregovič & The Wedding and Funeral Band
10. 2. 2015, Forum Karlín, Praha
foto © Petra Jansová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace