Články / Reporty

Beach Fossils: zasněné a-c-a-b

Beach Fossils: zasněné a-c-a-b

Jakub Béreš | Články / Reporty | 11.09.2017

Jestli nějaká kapela dokonale reprezentuje zasněné chlapecké americké indie, je to brooklynské trio zpívající o životě ve stínu mrakodrapů Beach Fossils. Skupinu už sice nadobro opustil důležitý člen Zachary Cole Smith, aby založil projekt DIIV, zbylí hudebníci se však s personálními změnami vypořádali na výbornou. Důkazem budiž i jejich letošní deska Somersault, na níž opustili postpunkem nasáklý zvuk, aby se ještě více přiblížili k šedesátkové lo-fi psychedelii.

Než nás Beach Fossils vzali do svého subtilního melodického světa, publikum rozehřáli britští Nervous Conditions se svou free rockovou švandou. Té kromě houslí a dvojice bicích dominoval šílený saxofon, který byl zábavnější než všechny kytary dohromady. Zběsilé atmosféře ještě dopomáhal uřvaný zpěvák. Dohromady to vypadalo, jako kdyby se náhodou potkali na gymplu a jejich jediným cílem byl vzdor vůči všemu a všem, na pódiu jim to ale šlapalo a výstředními sóly se to jen hemžilo.

fotogalerie z koncertu tady

To Beach Fossils působili zprvu odtažitěji, na rozdíl od britských kolegů jim ale šla lépe komunikace mezi songy, a tak bavili publikum hned od začátku opileckými historkami. Set odstartovali staršími svižnějšími skladbami z doby, kdy ještě nevydávali pod vlastní značkou, ale pod Captured Tracks. Nejvřelejších reakcí se jim ale dostalo až s blokem songů z aktuální nahrávky. Ten odstartovala chytlavá Down the Line se silným popěvkem o Wall Street, nedokončeném studiu a smířeně odhláskováným a-c-a-b. Následoval chytlavý singl Sain Ivy, na který dav reagoval prvním náznakem kamarádské strkanice, kterou kvitovala hlavně kapela.

Druhá půlka show se nesla v rozvernějším duchu a vrcholem podivného humoru byl přídavek, při němž frontman Tommy Gardner pasoval bubeníka na vtělení Thoma Yorka a posléze zavolal na stage dvojníka Liama Gallaghera coby zpěváka z předkapely, aby do jednoho mikrofonu bratrsky odzpívali Wonderwall, a to velmi neotřelým způsobem plným ironie i nostalgického potěšení. V úplném závěru kapela zase zvážněla a na rozloučenou vystřihla ještě dva starší singly v čele s něžnou Daydream, s níž se naposledy zasnilo i hustě zaplněné MeetFactory.

Info

Beach Fossils (us) + Nervous Conditions (uk)
7. 9. 2017 MeetFactory, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace