David Čajčík | Články / Reporty | 31.10.2014
Přijde den, kdy se Alcest představí jako headlineři. Přijde den, kdy nezačnou hrát ve všední den v sedm večer, kdy se nebudou muset tísnit na kraji pódia srovnaní v řadě, kdy zahrají se skvělým zvukem a adekvátně poštovní délkou setu. Středa tímto dnem nebyla, nezbývá než doufat v projasněné zítřky. Těm, kterým nynější projasněný směr Alcest nevoní, bylo určitě po chuti, že skladby z rozporuplně přijaté novinky Shelter zní naživo podstatně tvrději a vlastně se to dá snést i bez papírového kapesníčku. A to včetně Opálu.
Středobodem vystoupení se stala starší Là où naissent les couleurs nouvelles - jeden nejlepších postmetalových produktů vůbec. Neigův growl, se kterým chytře šetří, je stále stejně intenzivní a vynahradil i téměř neslyšitelný Zerův doprovodný vokál. Publikum Opeth nemělo s Alcest problém, spíše naopak, přesto koncert nebyl tak působivý, jak by být mohl. Nebo jaký byl v nočních hodinách v josefské pevnosti. Hřálo to až se závěrečnou Délivrance s bílými kužely světla odrážejícími se od kytar. A to je pozdě. Přijde den.
Opeth mají s Alcest nemálo společného - lásku k čistému vokálu, něžné doteky black metalu, jasně ustanovenou kapelní hierarchii (frontman – nic – nic – zbytek), postupné upouštění horké páry a jistou dávku progrese. I přesto, že Pale Communion vyšlo nedávno, Opeth se rozhodli pro best of, a tak se po keltské Eternal Rains Will Come a Cusp of Eternity jelo po dosti divoké horské dráze celé Opeth kariéry. Nikoliv nezvyklý krok nabral lehce absurdních rozměrů po zjištění, že vybrané songy jsou téměř vždy otvíráky desek, tedy skladby, které mají alespoň v případě Opeth předvést tu nejzábavnější estrádu riffů. Slovy Mikaela Åkerfeldta: We are the band providing entertainment for you tonight. Ano, ale chyběl oblouk, elipsa, klidnější nebo alespoň vyrovnanější výplň prostoru. Světlou výjimkou se stala nádherná balada Windowpane, poznaná davem ještě před prvním tónem.
Křičet názvy svých oblíbených skladeb je většinou kvůli čím dál větší předpřipravenosti audiovizuálů celé show utopie, ale Opeth se několikrát snažili vzpomenout alespoň na prvních pár akordů žadoněné věci, k pobavení sebe samých i lidí v sále s nevalnými výsledky. Snaha se cení, sebereflexe taky - „Not the worst 4chord shit I ever wrote.“ Bodoval Advent, žádné Vánoce, do you like black metal? Ani tehdy se diskokoule nezasekla a středověké fresky na stěně nevybledly. Hudba Opeth je bohatá a osciluje úplně kdekoliv mezi Stairway to Heaven a Gojirou. Často se skladba změní tak často, že vlastně není poznat, jestli je stále ta samá. Možná proto Åkerfeldt nešetří proslovy ve skutečných mezerách.
I přes profesorské náznaky, které tento žánr nevyhnutelně přitahuje, působí Opeth uvolněně a podstatně víc jako kapela než Dream Theater. Horečku mi sice nezpůsobili oni, ale přece jen jsem přídavek obětoval s vědomím, že mathcorový riff The Grand Conjuration už ten večer stejně nic nepřekoná. A neodcházel jsem sám, dvouhodinový set je příliš nejenom pro mě. Pocit naplnění se přesto víceméně dostavil. Příště akorát méně best-of. Všechno nemůže být nejlepší.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.