Články / Recenze

Black Rebel Motorcycle Club - jak vyčinit kůži

Black Rebel Motorcycle Club - jak vyčinit kůži

Tereza Posturová | Články / Recenze | 19.03.2013

Kalifornská trojka se po třech letech ukázala v čerstvě vydělaných kožených křivácích značky Black Rebel Motorcycle Club. Model Specter at the Feast. Pořadové číslo sedm. A víte co? Začali si před spaním číst Macbetha.

Ženský element Leah Shapiro od předchozí desky dokazuje, kdo je zodpovědný za odtažení BRMC ze slepě zacyklené uličky vlastní regrese. Křehká konstituce této děvy ukrývá oheň, který je schopen paličkami ztrestat bubnům blány tak, že volba deflorační sebevraždy by pro ně byla vysvobozením. Fikané tady znamená inovativní využití skrytých rytmických možností perkusí. A tak třeba osmdesátkový šlágr Let the Day Begin předčí originál Beena Sr. už od prvních úderů. Ovšem víme své, tenhle cover zas až tak těžkou práci nedal. Řemeslo se dědí z otce na syna, tam, kde starej skončil, mladej začíná.

Rychlé vály disponují jednohubkovým charakterem. Rival, Teenage Disease nebo Hate the Taste nejsou ničím jiným než líbivými hračkami pro pár poslechů a ordinérními skákavými jistotami na koncertním setlistu. Co na albu těžce postrádám, jsou pro kapelu tak typické historické exkurze za bluesovými stopami a šedesátkovým soundem. Můžeme se ohánět přirozeným posunem, určitá snaha jistě byla. Zbloudilými orchestrálními počiny a odvařením pedálů cesta ale nevede. Sometimes the Light. East 17 a jejich koleda pro otrlé Stay Another Day? Závěrečná Lose Yourself a song jak vyšitý pro dlouhé, žádostivé a nenaplněné pohledy B. a E. v legendárním upířím majstrštyku pro bledá děcka. Nemluvě o echt vyvedeném tracklistu. Pejsek s Kočičkou se patrně výborně bavili při jeho sestavování, když pokusy o naladění atmosféry rychlejší úderkou vzápětí dlouze znásilňuje pateticky sténající chtíč nalomené balady. Člověk sotva uvykne pravidelnému podupávání nohou a už aby vytahoval zapalovač a nepřítomně s ním mával nad hlavou...

Pár jehel v kopě sena, které představují útržky žalostně nevyužitého potenciálu žánrového rozpětí kapely, se ale najde. Some Kind of Ghost sympaticky posedává u indiánského ohně a nesměle odhrnuje vchod do zakouřeného týpí. Naproti tomu kytarově trápený psychobuldozer Sell It naživo garantuje stoprocentní odmrštění ke druhé stěně klubu.

Model Specter at the Feast překlenuje zatím nejtěžší období kapely, kdy nutná pauza ani vyčištění hlav neznamená automatický restart. Návrat byl zaručený, lijeme si realistického vína, na smrti se velmi slušně vydělává a Black Rebel Motorcycle Club mají aspoň alibi pro rozpačitě schizofrenní album.

V Grohlově koželužně vše leštil a promazával Chris Goss (Masters of, ehm, Reality) na osvědčené Neve 8028. Přičemž se tahle výběrová kůže louhovala tři roky. V kádi psychedelie, protože když se o vás byť jen otře Anton Newcombe, zanechá na vás, ve vás doživotní otisk. V kádi zmatku, protože při ztrátě vedení se stane každá rada nadbytečnou. V kádi nostalgie, protože hra na jistotu je kolem krku uvázaný balvan na dně jezera. A výsledné svrchníky, ty jsou ušité tak precizně, že širokým fanouškovským masám padnou jako ulité. Mám však obavy, že jejich konzervace byla nedokonalá.

Info

Black Rebel Motorcycle Club – Specter at the Feast (Vagrant Records, 2013)
www.blackrebelmotorcycleclub.com

foto © James Minchin

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články