David Vo Tien | Články / Reporty | 02.11.2014
Před sebou laptop, před laptopem tma, ze které vykukují zvědavé oči. Hlas z intra ve mně vyvolává pocit, falešnou vzpomínku. Jako když se po letech vrátíte do rodného domu, vidíte mámu vařit nedělní oběd, tátu, jak se dívá na televizi, ale ve skutečnosti máte před sebou jen omšelý nábytek přikrytý igelitem. A všude prach. Tepající kopák vykopne dveře do obýváku, distorzované činely se tříští ve smyčce, která zní, jako by byla přeseknutá v půli. Rachot hajtky sevřené ve zmrzačené době, zrychleně kulhajícím rytmu. Freddy Ruppert vyhnal melodii do exilu. Kulminuje hluk, co se kýve monotónně dopředu, dozadu. Směr, který naruší gradace, která ale vede spíš k implozi, vyznívá do ztracena. Nečekané a předčasně utnutí. Ejaculatio praecox. Konec. Poněkud rozpačitý.
Žánr pinku eiga rozhodně není pro každého, totéž platí o hudbě Xiu Xiu. Prvky exploatace, softcore pornografie (jak Japonci hezky říkají: roman poruno, což je přepis pro výraz romance pornography) a důmyslné zobrazování nahoty, vynucené japonskou cenzurou (všichni to už dneska údajně ví, ale v Japonsku není možné ani v pornu zobrazovat genitálie, takže jsou rozpolygonované/vykostičkované). Takže proč se nová deska jmenuje Angel Guts: Red Classroom, tedy Tenshi no harawata: Akai kyôshitsu, podle druhého dílu série Tenshi no harawata? Stejně tak se můžeme ptát: Proč se Angela v klipu Dear God, I Hate Myself nutí ke zvracení a na samém konci směřuje svojí žluč na Jamieho, který si celou dobu poklidně uždibuje z čokoládové tyčinky?
Je to tak trochu rituál. Ostatně předtím, než začnou hrát, provádějí složitou změť pohybů, co vypadá jako vzájemná výměna energie nebo taky jako motivační gesto, které má každý správný tým. Angela Seo před sebou tentokrát nemá klávesy, ale část bicí sestavy – virbl, kotel, hajtku, crash a pad na samply; na kterou hraje vestoje. Pokud Jamie Stewart založil Xiu Xiu s tím, aby to všechno ze sebe „vytancoval“, patrně to platí dodnes. Extatické pohyby podtrhují každý úder, slovo, melodii. Pohybové divadlo, občasné pohyby jak z baletu, neustálý pohyb, tenze. Zpívá a mlátí do elektronického činelu, který je tak zefektovaný, že zní, jako by vězel v útrobách tankeru. Bicí automat dvojici neúprosně žene. Kulometné palby dvojích paliček. Cinkání zvonečky, kterými jinak buddhističtí mniši svolávají k večeři. Melancholie a naléhavost songu Ian Curtis Wishlist vykračuje dál za čáru snesitelného, ne že by to byl rachot, ale děsivost skladby dýchá na krk. Sex, smrt, smutek, láska. Xiu Xiu.
Xiu Xiu (us) + Freddy Ruppert (us)
31. 10. 2014, Strašnické divadlo, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.