PLAYER FM

Články / Profily/retro

Profily/retro

Chladné, i náruživé (The Dead Weather)

Chladné, i náruživé (The Dead Weather)

|

Takzvané supergroups někdy mohou vznikat přirozeněji než začínající kapely. Není třeba inzerátů ani hospodských dýchánků, zavedení muzikanti na sebe vzájemně narážejí neustále, a když jiskra přeskočí a stávající závazky to dovolí, nic nebrání navázání dlouhodobější spolupráce. Nenucený proces, nemusíme hned za vším hledat byznys. Takhle nějak vznikli i The Dead Weather. Společné turné The Raconteurs a The Kills propletlo hudební cesty Jacka Whitea a Jacka Lawrence z prvně jmenovaných a Alison Mosshart, zpěvačky těch druhých. Když se přidal ještě Dean Fertita z Queens of the Stone Age (s The Raconteurs v minulosti rovněž koncertoval), nové kvarteto bylo na světě. A že se do společných songů vrhli s chutí, to jejich debut Horehound přesvědčivě zrcadlí.

Východiskem se pro ně stalo drsné, podmračené blues rozčesávané hrubým garážovým kartáčem. Zvuk definují Fertitovy zkreslené kytarové drtičky a agresivní klávesy, Lawrencova masivní basa, ale i hlučné a drze expandující bicí, za které se posadil všeuměl White. Jeho hra dalece přesahuje starost o rytmickou opěrnou soustavu pro ostatní a usvědčuje jeho ego z neschopnosti jen tak tiše sedět v koutku. Samozřejmě myšleno v dobrém. Nicméně nejvíce na očích i uších je pochopitelně vokalista a tato funkce u The Dead Weather připadla Alison Mosshart. White ji sice několikrát zdatně sekunduje (I Cut Like a Buffalo, rapující pasáže v Treat Me Like Your Mother, Rocking Horse, Will There Be Enough Water?), ale její vypjatý, řezavě chladný a přitom náruživý (v Bone House až na hranici hysterie) zpěv celé té výbušné směsi bez problémů šéfuje.


Autorsky se vcelku rovnoměrně zapojuje celá čtveřice. Zkušené skladatelské ruce jsou znát, i když chvílemi mám pocit, že útočný, nabuzený zvuk alba je pro skupinu důležitější než výrazná kompozice. Když si ale poslechneme drsňáckou verzi Dylanovy písně New Pony, je jasné, že právě tu garážovou neurvalost si The Dead Weather labužnicky užívají nejvíc. Nicméně i pro svérázně ujeté hitovky je místo. Hang You from the Heavens, I Cut Like a Buffalo nebo Treat Me Like Your Mother budiž důkazem. The Dead Weather mají jasno v tom, kudy se ubírat, nesuplují žádnou ze svých původních formací (z každé tu ale kousek najdeme) a tvoří z přetlaku a zvědavosti, nikoli ze snahy vyplňovat zavedené vzorce. Tenhle moment nakopává album správným směrem. Album, které není dokonalé, ale šmrncovní a vzrušující určitě.

Info

The Dead Weather - Horehound (Third Man Records/Warner Bros., 2009)
www.thedeadweather.com

Relevantní články

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Profily/retro

fullmoonstage2017_colours: Xylouris White

fullmoonstage2017_colours: Xylouris White

redakce |
O výjimečnosti koncertů Xylouris White se mluvilo dlouho předtím, než vydali album Goats, mezi velké fanoušky se počítají Nick Cave, Bonnie Prince Billy nebo Michael Gira.
fullmoonstage2017_colours: Ron Gallo

fullmoonstage2017_colours: Ron Gallo

redakce |
„Fun and dark and garage and psychedelic and nice as hell,“ říká o albu respektovaný magazín Noisey. Nezbývá než podepsat. Full Moon Stage oznamuje další jméno pro letošní rok.

xp recenze

Pink - Beautiful Trauma 80% Pink - Beautiful Trauma
Marilyn Manson - Heaven Upside Down 70% Marilyn Manson - Heaven Upside Down
The Rasmus - Dark Matters 70% The Rasmus - Dark Matters
Liam Gallagher - As You Were 70% Liam Gallagher - As You Were
Imodium - Element 80% Imodium - Element
Hurts - Desire 80% Hurts - Desire
Kamasi Washington - Harmony Of Difference 90% Kamasi Washington - Harmony Of Difference
Olympic - 66 nej + 1 80% Olympic - 66 nej + 1

Akce

mfdf (do 29/10)
kino brasil (do 5/11)
blues alive (do 18/11)
beth hart (do 6/11)
struny podzimu (do 9/11)