Články / Reporty

Cohenovo obcování s kontrabasem

Cohenovo obcování s kontrabasem

Anna Mašátová | Články / Reporty | 13.09.2014

S podzimem sice opeřenci odlétají do teplých krajin, do pošmourných Čech se ale jako dobrý holub podesáté vrátil izraelský basista Avishai Cohen, s novým, tentokrát smyčcovým projektem. Čtyřiačtyřicetiletý hudebník si proto netradičně zvolil krátkou úvodní řeč a zavtipkoval o svém čtvrtinovém češství. Po úvodních tónech overtury Noam Op.1, už ale zaplněná Hybernia tajila dech natolik, že kdyby ji rozjařený frontman neupozornil, snad by se ani ansámbl nedočkal potlesku.

I další skladba, Song for My Brother, náležela k původní cohenovské tvorbě z nového alba Almah, maestro se však nevyhýbal ani starším kusům. Píseň Puncha, Puncha v prastarém jazyce ladino byla jakýmsi flashbackem, ze Španělska nastal rychlý přesun do Ruska, přímo do repertoáru Rudé armády. Říznou On a Black Horse poslouchal Cohen prý už v dětství. Často si návštěvník říkal, kolik uličnictví v sobě jeden z nejlepších současných světových muzikantů skrývá, to když pozoroval až nestoudně smyslné koketování s nástrojem tajícím pod jeho prsty nebo nejrůznější grimasy a tanečky.

Bylo těžké si vybrat, na koho se zaměřit dříve. Jestli na éterickou cellistku a vokalistku Yael Shapir, výrazného, až hyperaktivního hobojistu Yorama Lachishe, skvělého bubeníka Daniela Dora, houslistku Cordelii Hagman, Cohenovu „pravou ruku“, pianistu Nitaie Hershkovitse, pochvalně hodnotícího sóla svých kolegů, nebo snad neobvyklé obsazení dvou viol Amita Landaua a Noama Heimovitz-Weinschela. Z matičky Rusi do Států, pomocí krásného jazzového standardu trumpetisty Thada Jonese, A Child Is Born. Dávná melodie, Niggun Atik. Báseň Nathana Altermana o žárlivosti, střídaná nakažlivou Arab Medley, při které Lachish roztančil v nepohodlných křeslech snad celý sál, závěrem pak úchvatná ladino Morenika a Shlosre s Dorovým frenetickým bubenickým sólem.

Jenže desátý koncert, je desátý koncert. Nadšené publikum rozhodně nehodlalo nechat Izraelce tak snadno odejít. Dlouhý potlesk vrátil zpět trio Cohen-Dor-Hershkovits s Alfonsina y el Mar a Remembering, další aplaus přivolal celou sestavu, která přehrála až freejazzově nevázanou novinku. Stále se však nekončilo. Standing ovation donutil trojici ještě k poslednímu kousku a nakonec i několika taktům na klavír samotným Cohenem.

Jeho fanoušci mají letos na podzim opravdové hody. V říjnu do Prahy zavítá bývalý Avishaiův pianista Shai Maestro, v listopadu se vyplatí zajet do ostravského Gongu na Cohenovo trio.

Info

Avishai Cohen with strings (isr)
10. 9. 2014, Hybernia, Praha
foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace