Anna Mašátová | Články / Reporty | 29.04.2015
Když na podzim v Hybernii Avishai Cohen tvrdil, že už je ze čtvrtiny Čechem, příliš nepřeháněl. Basista, před pár dny slavící pětačtyřicáté narozeniny, odehrál na tuzemských pódiích více jak tucet koncertů a jen za letošek si připíše další tři.
Nudného opakování se jeho příznivci obávat nemusí. Zatímco v září vystupoval se smyčcovým ansámblem, tentokrát přijel do Prahy v komornějším triu s pianistou Nitaiem Hershkovitsem a bubeníkem Danielem Dorem, aby představili nové album From Darkness. Právě skladby z novinky hrály – vcelku nepřekvapivě – prim. Očekávat jen bravurně přehrané cédéčko by však bylo chybou, díky sólům a improvizaci získala skořepina jednotlivých kusů bohatou a pestrou náplň. Ať už to byl velkolepý nástup s Beyond, flamencová Abie nebo téměř ukolébavková Ballad for an Unborn, známá ze starších Cohenových nahrávek.
Sám lídr se rozehříval pomalu a nechával více prostoru kolegům, čímž připravil návštěvníkům dilema, jestli více pozorovat Cohena, brilantního pianistu Hershkovitse, jehož štíhlé dlouhé prsty vydolovaly ze Steinwaye maximum, nebo Dora, štětkami šimrajícího bicí, aby vzápětí přešel do rockového drajvu. Cohen si na mladší spoluhráče potrpí, na talenty má nos jako málokdo a Hershkovits s Dorem tvoří snad nejlepší sestavu v Cohenově hudební historii. A kdo ví, zda účedníci mistra brzy nepřekonají.
Praha byla posledním zastavením turné, únava byla v drobných nepřesnostech i arytmiích první třetiny setu znát, snad za to mohla i Cohenova upnutá košile, která nevydržela a odhodila knoflíček v dál. Izraelci přibyla snaha o co nejmenší odhalení hrudníku, ale na toto téma se zároveň žertovalo až do samého závěru, kdy už byla prvotní přísnost ta tam. S nástrojem nakládal jako s milenkou, bral ji za boky, plácal po zadku, roztáčel i vznášel do zvedačky, vybrnkával vyznání i smyčcem uhlazoval smutky. Za ovace vestoje odměnila trojice sál Rudolfina vrchovatě. Cohen vzal konečně do ruky mikrofon a pouze s doprovodem klavíru zazpíval El Hatzipor, s plnou sestavou došlo na cover slavné písně Nata King Colea Nature Boy, druhý přídavek patřil Avishaiově ikonickému kusu Remembering z deset let staré desky At Home.
Cohen je skvostný, osobitý hráč a skladatel, který zvedne publikum ze židlí a na povel roztančí, k jazzu přitáhne davy, aniž by jeho tvorba utrpěla. Jedinečný hudebník, těžko se ho nabažit. Fanoušci by tak měli vyrazit na Colours of Ostrava, kde vystoupí v sextetu s americkým jazzovým kytaristou Kurtem Rosenwinkelem (Brad Mehldau, Joshua Redman), trombonistou Stevem Davisem (Chick Corea, Wynton Marsalis) a argentinským trumpetistou Diegem Urcolou, v plánu je také brněnská hala Vodova 30. listopadu. A skalní milovníci si jistě nenechají ujít koncert Cohenova bývalého dvorního klavíristy Shaie Maestra, 20. května v Praze.
Dle čínského kalendáře máme sice rok dřevěné kozy, dle izraelského právě vstupujeme do roku božského Cohena.
Avishai Cohen Trio (isr)
27. 4. 2015, Rudolfinum, Praha
Foto (c) Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.