Anna Mašátová | Články / Reporty | 15.07.2014
Malé festivaly umí být natolik návykové, že se vám skoro na ty velké ani nechce. Na občerstvení čekáte maximálně pár minut, nebrodíte se v odpadcích, vše je blízko, o čistotě toiek nemluvě. Jistě, výše jmenované nestačí. S dramaturgií vše stojí a padá. V Poličce se sice dva dny střídaly kapely často z opačného konce žánrového spektra, výběr byl nicméně pečlivý a snad každý si našel to své nebo objevil neobjevené. Samotné město je navíc až podivuhodně udržované a opečovávané, dojem umocňuje prstenec mohutných středověkých hradeb, až se nechce věřit, že jste v Čechách.
Sobotní odpoledne bylo trochu ospalé, mnozí se snažili nachytat co nejvíce slunečních paprsků, takže se festivalové publikum stěhovalo jako stín na slunečních hodinách. Program otevřela slezská písničkářka Beata Bocek, multiinstrumentalistka-samouk, která baví jazykovou směskou i milým, skromným a vtipným vystupováním. Letos si na Colour Meeting dovezla doprovod v podobě hostů a přátel, kromě Beatiny kytary, ukulele a mbiry se tak z pódia linul kontrabas, trumpeta, flétny i perkuse.
Kdo se nepřidal k chumlu dětí a rodičů jdoucích na pohádku, prohloupil. O zlaté rybce, klasická pohádka o nenasytnosti, se rodila přímo pod rukama zdatné kreslířky s přispěním kolegy i publika. Divadelní společnost Toy Machine je mistrem minimalismu, baví malé i velké, rodiče i bezdětné, nezbývá než vřele doporučit. Následující Voilá! si buď velmi oblíbíte, nebo nezkousnete. Kapela hraje pěkně, francouzské šansony a pop v nových úpravách, i autorské písně mají vyletněný, bezstarostný tunning a zpěvačka Zdenka Trvalcová zpívá výborně. Jenže to francouzské errr je místy přehnané až přehrávané, stejně jako ona šarmantní rozjuchanost. S polskými Mosaik přišly tóny poněkud jinačího ražení. Slovanská melancholie i orientální smyslnost hraná, jak sami poznamenali, „na divné nástroje“. Hlas Jolanty Kossakowské byl slyšet snad až do Vídně, jediná škoda, že dámy nechaly na očích sluneční brýle, kontakt s publikem se tak navazoval nesnadno. Duo Kieslowski dorazilo na poslední chvíli, vše se ale elegantně zvládlo. Na nože, Andělská i ochutnávka z připravované desky Mezi lopatky. Singl Obraz míchal Bonus, album produkuje Jan P. Muchow, je se na co těšit.
Pomalu se mezi psy a pobíhající děti vkrádaly postavy, které evidentně netoužily po world music. Na programu byli Prago Union & Champion Sound, alternativní hip-hop v čele s Katem. Výborné texty, šlapající kapela, Colour Meeting okamžitě na nohou a pohupující se do rytmu. Můžete nad rapem a hip-hopem ohrnovat pysk, jak chcete, Prago Union vás ale rychle přesvědčí.
Kdo si rád zatančí, měl učiněné žně. Když nastoupili Söndörgő, mnozí nevěděli, co se chystá, ale i ti, co byli s Maďary obeznámeni, se nestačili divit. Doposud nejlepší koncert, který pětice v Čechách odehrála, tornádo byl jejich pomalejší brácha. Není rychleji hrající kapely na světě, prsty Árona, Benjamina, Salamona, Dávida a Attily, bratrů, bratrance a nejlepšího kamaráda, totiž brnkají na tambury s takovým švihem, že by se nohy zamotaly i Michaelovi Flatleymu z Lord of the Dance. Už jen pár dní zbývá do vydání nového alba Tamburocket: Hungarian Fireworks. A název nemůže být zvolený lépe. Písně diváky vcucnou, roztočí, vyždímají a splavené vyplivnou. Chvála vodě zdarma, jinak by byly řady příchozích zdecimovány.
Trnavská trojka Beans & Bullets spustila tvrdé blues, při kterém mnohdy poskakovaly hrnky na stolech. Zpěvák a harmonikář Jakub Daniš střílel nekompromisní texty, bezesporu největší festivalový nářez. Už bylo dávno po půlnoci, když se zbylé hloučky rozvlnily v dancehallovém rytmu Andělem ověnčeného ansámblu Ting, kteří zakončili jedenáctý ročník extrémně sympatického festivalu. Vida, sezóna sotva začala a už je důvod těšit se na příští léto.
Colour Meeting 2014
12. 7. 2014, Polička
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.