Články / Reporty

Colours of Ostrava: Polární záře

Colours of Ostrava: Polární záře

Veronika Mikulová | Články / Reporty | 20.07.2018

Ať to vezmu z jakékoli strany, vychází to nastejno. Celý den jsem se plahočila a hledala cokoli, co by se jí vyrovnalo. Marně. Aurora by zastínila i polární záři. Dušovala jsem se, že ji znovu vidět nepotřebuju, a nakonec jsem skončila s ústy dokořán nalepená na přední řady.

Už je jiná, vyzrála. Posledně byla na hlavní scéně sotva postřehnutelná, teď je z ní dračice. Ta změna je vidět i na vizuálu posledního singlu, za mikrofonem je vyzývavá. A kupodivu ani nevadí, že se část repertoáru blíží klasice MTV (ano, Auroře začaly vycházet taneční remixy). Jejímu nadpřirozenému hlasu silná hudba sluší. Úderné vikinské bicí, volume up a soubor tančících divoženek proměnil předloňskou romantiku v rozjařenou, skoro “coldplayovskou” show. Komentáře publika? Muž v zamilovaném údivu, cca 30 let: “Ty vole, ty vole, TY VOLE!!!” Vedle něj vytlemený kamarád: “Jo, ty vole, já vím.”

fotogalerie z festivalu zde

Podobně jsem se měla podivovat na Molécule, ale opakovalo se loňské zklamání z Maxe Coopera. Přijede umělec s neotřelým koncepčním projektem (v tomto případě -22,7°C) a odehraje prudký a silový techno set, kde na příběh není místo. Molécule hrál bez projekce (proč?!) a nezbyl prostor ani pro odstupňování napětí. Spolu se záběry zpoza polárního kruhu, kde jako vyhledávaný zvukový inženýr nahrával tříštící se ledovce, psí spřežení a krutý boj o obživu v grónské vesnici, to mohl být krásný noční horor. Došlo “jen” na akurátně střižený a nelítostně hlasitý set, blížící se učebnicovému a pedantskému stylu o něco dříve hrajícího VRILa.

To soulový mazel Jacob Banks příběhy nešetřil. Samozřejmě hlavně těmi o lásce. A pokud vás baví tesknobol, máte nového parťáka. Na desce Banksův nahněvaný témbr sice tolik nevyniká, ale pokud potřebujete zavřít oči a vzpomínat, poslední deska The Paradox poslouží dokonale.

a fotky i tady

Aby byl den dostatečně barevný, doplnila jsem si do plánů ještě stoner/hard-rock a jazz. Nejprve smeknu před Baro Chadel, zjevením z Žižkova. Našli se přes inzerát, Full Moon Forum jim nedlouho poté vydává desku a rychle dokazují, že jsou pro kytary a velké publikum zrozeni. Hrají chytře: spousta drobných detailů, rytmických změn, chytlavých riffů... Mají suverénní pódiový projev. Pokud bych se chtěla chovat drze a nepřístojně, tak pro ně. A naopak, kdybych toužila po duchovní transcendenci, pustila bych si znovu půlnoční Alfa Mist. Stejně jako loni ohromil McCaslin, i tady se zjevil výjimečný, multižánrový instrumentalista a lídr. V cross-jazzových aranžích s dominantním trumpetistou Johnnym Woodhamem střídal jemná piano preludia s groovy momenty a pokročilými sóly. Moc oddechu nám nedopřáli, kontemplace požehnaně.

Jen ukolébavky se mi nedostalo. Stejně jako ve středu na Niklase Paschburga, ani včera se na Hlavenkovou nedostaly desítky lidí, kteří marně stepovali před vstupem na Music Alarm Stage a krásu Theodora a Scintilly tušili jen zdálky. Je otázka, zda všichni stojí o příjemnou tečku dne, nebo se jim prostě jen zatím nechtělo domů. Každopádně páteční párty jistí Paul Kalkbrenner na hlavní a dobranocku Barová, Dusilová a Hlavenková v Gongu. Dáte oboje?

Info

Colours od Ostrava 2018, 18. – 21. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava

foto: Anna Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články