Články / Sloupky/Blogy

The Computers: Disko stojí za prdel

The Computers: Disko stojí za prdel

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 28.06.2013

Voraženej kytarovej rock, kterej rozmlátí na kusy všechno, co mu stojí v cestě. A to ho teď kluci začali nově mastit s klávesama. Takhle nějak se rozumí pojmu nová škola v anglickým Exeteru.

The Computers jsou prostě garáž jak Brno, ve který byste si ale nenechali ani starou omlácenou stodvacítku ze strachu, že vám ji v tom šrumci, kterej kolem sebe nadělaj, semelou. S takovým nasazením tyhle kluci z ostrovů hrajou. Jako o život. Říznej garage punk nesoucí v sobě odkaz The Cramps, The Sonics nebo The Hives, prohnanej turbínou vodní elektrárny. Míň melodií, než by člověk dle předchozího přirovnání čekal, ale o to ostřejší kytary, který mrskaj jeden rock’n’rollovej riff za druhým. Pěkně jednoduchý, ale řádně našlapaný bicí, který jsou schopný urvat hlavu všem přítomným v jakýmkoliv klubu. Vyřvanej zpěv, kterej by jim mohl závidět nejeden blackmetalovej počmáranec. Pod tím vším se valí hutná, nabroušená basa, která vám tlačí na žaludek a příjemně lechtá v koulích (potažmo v jinejch orgánech).

Já jsem The Computers viděl naživo poprvý vloni a dost dlouho jsem nezažil valit se z pódia tolik energie – ani před tím, ani po tom. Možná ještě víc jsem na nich ale ocenil jejich upřímnost a bezprostřednost, která z nich byla cejtit jak slivovice z Miloše. Tyhle Angláni na koncertech sypou jednu hitovou pecku za druhou, zpocený od prvního songu do posledního jedou jako blázni v plnejch obrátkách a přitom ještě krásně stíhaj koketovat s publikem jak Bohdalka při estrádě. Pěkně načesaný chlapíci, stylově voháklí v bílejch košilích a tvídovejch kalhotách, působí svým vzezřením jako banda pološílenejch gangsterů, který jsou někde na půl cesty mezi Velvet Underground a Alexovou partičkou z Kubrickova Mechanickýho pomeranče. Zmíněný Švédy Hives mám sice hodně rád, ale tyhle mlaďasové jim, minimálně co do pódiovýho projevu, totálně kopou řiť. A to se týká nejen The Hives, 99 % nejotrlejších kapel vypadá na koncertě oproti The Computers jak banda důchodců ze spriengfieldskýho důchoďáku. Je to zkrátka klasickej příklad skupiny, která si dá letos šňůru po malejch klubech, který rozseká na cimprcampr, a příští rok už ji uvidíme hrát ty samý songy pro deset tisíc lidí ve velkejch halách. Alespoň ten potenciál tam prostě je. A jednou, spíš dřív než později, budeme na ty malý vyprodaný koncerty vzpomínat se slzou v oku. Takže The Computers letos na Mighty v Táboře.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #128: Hlavně aby to nebylo naposledy

Michal Pařízek 19.04.2024

Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace