Články / Reporty

Dánské kšandy a kníry. WhoMadeWho

Dánské kšandy a kníry. WhoMadeWho

David Čajčík | Články / Reporty | 18.05.2014

Tým United Islands v pravidelných intervalech přiváží hvězdy světové hudby (jak ve smyslu world, tak ve smyslu světové) i na samostatné koncerty. Po Joeovi Bonamassovi a Rachidu Tahovi přijeli do žižkovské Akropole na své první české vystoupení dánští disco-punkeři WhoMadeWho.

Předkapela byla vybrána promotéry z internetové soutěže a vděčný úkol zahrát si na jedné z legendárních stagí v Praze padl na strahovské We Are Analogs. Pro trojici mladých hudebníků to byl velmi pravděpodobně dosud největší koncert, který na samotném začátku zaváněl fiaskem v podobě vylidněné Akropole, vydatně kontrastující s narvaným guestlistem. Naštěstí se ukázalo, že lidi pouze tráví čas ve foyer a přilehlých barech. Profesionálně zvládnutému vystoupení nebylo objektivně co vytknout. Hudba se jasně hlásí k post-punku, zdelayovaná kytara trylkuje, rytmický aparát groovuje, znáte to. Kluci by se určitě našli i v post-rocku, jen vynásobit délku skladeb dvěma. Ale takové TO, díky kterému by byli zapamatovatelní, jim nepochybně schází.

Stačí zadat do Google Pictures WhoMadeWho a máte o zábavu postaráno. Sebeironie třem seveřanům nechybí, a i když zvolili pro pražskou zastávku relativně konzervativní motýlkovo-kravatový outfit (porovnejte s kostrou, farářem nebo nahotou), tak zappovský knírek kytaristy Jeppeho Kjellberga posloužil k všeobecnému obveselení. Vzhledem k nástrojové vytíženosti nemnoha členů kapely zůstává naprostá většiny elektroniky v přednastavených samplech, což nemusí být vždycky na škodu. Takto se mohli oba chlapíci v popředí věnovat bohaté a netrapné interakci s publikem, a to především se sličnými slečnami v předních řadách – circle pit, do kterého se nebojíte vstoupit. Stále neuspokojivě (ne)zaplnělý sál měl skutečně nad očekávání dobrou atmosféru, která připomínala vydařenou diskotéku.

Hudební aranžmá tomu napomáhaly – oproti spíše rádiovým albům se místy vydatně šláplo na plyn, tedy na distortion spínač. Hity umějí WhoMadeWho psát velmi dobře, jen z posledního alba jsou Dreams, The Morning nebo Another Day tutovky. A chytře poskládaný set neměl slabou chvilku, snad i díky rozumné délce. Nikdo nebude vychvalovat instrumentální náročnost jejích hudby, stejně jde především o to, jak dokážete 4/4 rytmy a pár akordů prodat. A tohle vyšlo draho. Navíc přiznaný akcent ve zpěvu je často dost sexy (teď teda myslím spíš na Björk) a Tomas Høffding zpívá skvěle. A nelze se nezmínit o techno třešničce na závěr. Největší hit Bennyho Benassiho byl až překvapivě logickým a vhodným vyústěním celého večera. Od hitu k hitu přes hity, dá se říct.

Co se naopak říct nedá, je, že WhoMadeWho přesvědčili jen přesvědčené. Značná část obecenstva fanoušky asi ani nebyla a ocitla se v paláci severských tanečních rytmů spíš náhodou. A víte co? Možná už jimi jsou. Satisfaction.

Info

WhoMadeWho (dk) + We Are Analogs
16. 5. 2014, Palác Akropolis, Praha

foto © Jan Kuča

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace