Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 27.09.2017
Hypnos převzali domácí deathmetalové žezlo po legendárních Krabathor. Bodejť by ne, když v jejich čele stojí Bruno, osobnost vzešlá právě z nedávno znovu probuzených Krabathor. A nutno říct, že se Hypnos za těch skoro dvacet let řádně etablovali na scéně a s přehledem setřeli pel, který je s dřevní formací žánru mohl spojovat. Důkazem budiž zatím poslední položka v diskografii Hypnos, The Whitecrow, která na to jde od lesa.
Opustili totiž svazující tematická omezení žánru - v kontextu věci překvapivě heretické - a obrátili s k tomu pozitivnímu v lidském životě. Za hrdinu si zvolili onu titulní "bílou vránu", která místo, aby po světě rozsévala zlo (jak by se na správný death metal slušelo), dělá přesný opak: chodí po zemi a otevírá v lidech to pozitivní - světlo, lidskost, naději, důvěru, empatii. A funguje to velmi dobře. Hypnos nezanevřeli na deathové postupy - growl, sypačky na bicí, valivé riffování, ostré změny tempa i nálady -, jen jim dali novou, poměrně neobvyklou náplň. A přinutili posluchače poslouchat a číst texty.
The Whitecrow je strhující, komplexní deska. Hypnos se podařilo nabourat žánrový stereotyp, a to i včetně monotónnosti, kterou trpí leckteré deathmetalové album. Nebojí se pracovat se sóly, zapojit do hry akustické mezihry, pohrávat si s čistými vokály či recitativy a atmosférou. Přímočará řezničina je mnohdy pozitivum, ale tady by to byla škoda, příběh bílé vrány přímo vybízí k propracovanějším postupům a větší barevnosti. A to se Hypnos podařilo na výbornou.
Hypnos - The Whitecrow (Einheit Produktionen, 2017)
www.hypnos-cz.com
živě:
27. 9. Velbloud, České Budějovice
28. 9. Modrá vopice, Praha
29. 9 RC Gambrinus, Litoměřice
30. 9. Ponorka, Pardubice
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.