David Vo Tien | Články / Reporty | 02.03.2014
Prodavač. Malý ráje. Starcastic. 2014. Yeah. Přijít na tento koncert a nevědět, že jde o dvojitý křest Prodavače a Autumnist, člověk by mohl lehce nabýt dojmu, že se dostal na místo, kde ho čeká přinejlepším elektrotortura. Darth Vader by si zas pomyslel, že to na baru přehnal a místo temný síly, má akorát tak temný vize rudý jak rty pařížský femme fetal. Víc rudě nasvícené podium lze spatřit už jen u Gorgoroth. Nevymýšlím si, opravdu. Takže křest, Prodavač.
Velkohubé řeči o tom, že konečně vydali tu nejlepší desku a taky album roku nepadly. I když by byly na místě. Kdo na Malý ráje netrpělivě nečekal, lže, do pekla se hrabe a čeká na ní doteď. Kluci šetří slova. Vinyl se slavnostně nepálil, nepoléval rychlými špunty, nelámal, nemrazil ani jinak nedehonestoval. Proč taky, umění ubližují jen diktátoři. Tady se slavilo s písní na rtech. To dá rozum, o písně šlo především.
Živé podání Prodavače je nekompromisní, kreativní a radost poslouchat. Hotové skladby nejsou zatavené v momentě svého nahrání a zvuk je mnohem neučesanější, tu a tam do noisu. Opravdu. Stopka ve skladbě Jaká je barva tvojí noci? před posledním refrénem, ve které Pe.Klo pozlobil vazbou, dovedla pouze k opakující se myšlence: it’s only a movie Sonic Youth. Nemluvě o tom, že basa na koncertech zní tak hřmotně, že klávesy spolkne jak Glum Frodův prst. Všechno, co potřebuju, jsi Ty. Heslo udávající náladu večera. Poslední song, devět hodin, pokorné poděkování a čau. Protože policejní hodina a taky Autumnist si musí zahrát. Fér přístup, druhé jméno Prodavače. Mimochodem, avantgardní projekce s černým obrazem doprovázející singl Malý ráje, kde se nic nedělo, pobavila. Black Books hadr. Technika je zrádná a spoléhat na ní se (ne)vyplácí.
To Autumnist se bez udělátek a věciček neobejdou, i když hrajou i na starý dobrý saxofon a klarinet. Elektronika s noirovým nádechem, musí být řečeno. I když jde teda lynchovský noir. Tady klobouky a pláště nabývají bizarních tvarů, femme fatal jakbysmet. Horší je určit, zda propracovaná projekce doprovázela hudbu nebo Autumnist hráli živý hudební doprovod k videoartové projekci, tak působivé to měli. Nevymýšlím si. Hypnotická hudba, hypnotické obrazy. Obě složky svébytné, jako stín a objekt.
A je třeba vyzdvihnout vtipné řešení studiových hostovaček - velké zpívající hlavy v projekci upomínají na dřívější videoklipovou estetiku a sci-fi seriály. Disciplinovaná kontemplace. Křest jako setkání těch, co si kryjí záda.
Prodavač + Autumnist
28. 2. 2014, Pilot, Praha
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.