Články / Reporty

Doslovné Semi Feelings (dné + Deaths)

Doslovné Semi Feelings (dné + Deaths)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 23.03.2017

Deska These Semi Feelings, They Are Everywhere v minulých týdnech pobrala Apollo i Vinylu, ale až teď se předvedla v celé své kráse naživo. Někdo tomu říká křest, večeru naopak přidalo, že se obešel bez tyátru. Více než o nucenou propagační akci šlo o setkání přátel, kteří se nemohli dočkat, až konečně uslyší album, které se jich dotklo ještě dávno před tím, než vůbec nějaké ceny získalo.

Úvod obstaral Lukáš Vydra ze skupiny Mayen. Sám s kytarou zabavil první příchozí, kteří se povětšinou pohybovali v trojúhelníku galerie - venkovní cigáro - stage. Velmi krátký set potěšil uvolněností a lehkostí, s níž Mayen písničky hrál, i bez kapely v zádech měly šmrnc a dokázaly postupně všechny přilákat do sálu.

Vystoupení Deaths nikdy netrvají déle než dvacet minut, přesto se toho v nich stane více než u jiných v hodinových setech. O v Berlíně usazené kapele se mluvilo ve spojitosti s dream popem i alternativním R&B, jejich současný zvuk ale dává na frak všem škatulkám a chápání indie pop/rocku. Vybavuju si jeden ze starších rozhovorů s FKA twigs, které se dotklo přirovnání k alternativnímu R&B, protože její vlastní tvorba jí evokuje punk. S tím jí i Deaths spojuje odvaha nekonvečně uvažovat a zdařilá snaha přetvářet zaběhlé postupy, u Deaths navíc máte místy pocit, že punkovou kapelu opravdu sledujete. Aby vás chvíli na to pronikavý hlas Igora Brusa vtáhl do intimní bubliny, která se objevuje na koncertech odtažitých R&B zpěvaček nebo postdupstepových producentů. Přesto díky pětičlenné kapele nemáte pocit, že sledujete vystoupení ze slonovinové věže, ale že posloucháte konkrétní příběhy odrážející brutalitu dnešní doby.

Zatímco Deaths překvapili setem složeným převážně z nevydaných písní, dné nevymýšlel nic nového a zahrál to, co se čekalo. These Semi Feeling… je deska, která se dobrovolně omezuje na zvuk klavíru a letmé samply. I když se živě přidala i kytara v podání Brusa a jedna rapová sloka od C. Montsa, tak koncertu chybělo překvapení nebo místa, která by rozvinula citlivý klavír. Holého hra sice chytala za srdce a přinesla dech beroucích momenty, ty se ale přehnaly stejně rychle, jako se objevily, a koncert se tak doslova nesl v duchu semi feeling. Možná by bylo všechno jinak, kdyby před dnéčkem nehráli Deaths...

Info

dné - křest desky + Deaths (de) + Mayen solo
21. 3. 2017 MeetFactory, Praha

foto © Jan Kuča

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace