Vojta Chmelík | Články / Recenze | 20.04.2017
Už jste někdy slyšeli o Dot Hacker? O kapele, kterou tvoří hudebníci známí spoluprací s PJ Harvey či Gnarls Barkley a jejíž frontman je dokonce stálým členem Red Hot Chili Peppers? S vědomím kvality jejich tvorby a stylu, kterým se musí zákonitě trefovat do vkusu hipsterských vyznavačů alternativního a experimentálního rocku, bych čekal větší slávu. Za jejich relativní neznámost může snad rezignace na vlastní propagaci, vydávání alb u malého nezávislého labelu ORG Music a tím pádem celkové zdání, že se jedná jen o hobby a volnočasovou aktivitu profesionálních studiových a koncertních hudebníků.
Dot Hacker si už na předchozích albech vybudovali svůj zvuk i oblíbené hudební postupy, dle kterých jsou zaručeně k poznání. V základu najdeme kontrast ambientní kytary Clinta Walshe proti funkově zvonivé hře Joshe Klinghoffera, pod kterými bublá zefektovaná baskytara progrockera Jonathana Hischkeho. Ignorování repetic a důraz na delší akordický vývoj s nepravidelným opakováním vyzkoušený na minulé desce v písni Somersault se kapele zalíbily a na novém albu jich zdatně využívají. Klasické schéma sloka – refrén je přepracováno tak, že se člověk nestačí divit, jak to funguje dohromady.
Už od debutového LP Inhibition si Dot Hacker zvykli na desku zařazovat alespoň jednu vyloženě líbivou píseň, chytlavou, pomalou věc, která nahání husí kůži a útočí na emoce, i když nejde o prvoplánový „slaďáček“. Na N°3 je to klavírní Cassandra a Found Lost se smyčcovými aranžemi, jímavé skladby, ve kterých je emocionální vokál Joshe Klinghoffera hojně využívající falzet obzvlášť působivý. Klinghofferův hlas s širokou škálou výraziva a typickou tvorbou melodických linek je vůbec jedním z nejvýraznějších prvků hudby Dot Hacker.
Celá nahrávka má díky zmíněné kombinaci instrumentace a vokálu neuvěřitelnou atmosféru, stavba melodií a gradací albu dodává na síle. To dokazují zejména finální Beseech a Minds Dying, jejíž vyvrcholení je snad vůbec nejsilnějším momentem a zároveň ideálním závěrem.
Dot Hacker - N°3 (ORG Music, 2017)
www.orgmusiclabel.bandcamp.com/album/n-3
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.