Články / Rozhovory

Douška vydavatelská: Polí 5

Douška vydavatelská: Polí 5

redakce | Články / Rozhovory | 02.05.2018

Polí 5, to je hudební vydavatelství a e-shop, to je i kamenná prodejna Rekomando, a tedy tisíce titulů knih, časopisů, klasických hudebních formátů, ale i fair trade/bio výrobků. Rekomando zahrnuje i label/distribučku Day After, které jsme se nedávno věnovali tady, nyní je čas na Polí 5 a Josefa Jindráka (Skrytý půvab byrokracie), který toho zpoza kasy stihne dosti a dost. Třeba obšírně vyprávět o tom, co dělá a co bude dělat zítra. A co bude mezitím.

CO NOVÉHO
Teď jsem vydal dva hodně experimentální kousky. Na přelomu roku Quarter to Three, což je hudba nahraná s využitím Hábova čtvrttónového klavíru, šakuhači a hlasu. Ty čtvrtóny jistě nalákají každého zvídavce, ale nejzajímavější na nahrávce je zpěv Annabelle Plum – málokterá domácí zpěvačka má takový výrazový rozsah a přesvědčivost, přirovnat to lze snad jen k Diamandě Galas nebo Lydii Lunch. Lahůdka!

Druhá věc je první CD Stratoclusteru, album se jmenuje Éternagy a je totálně ulítlý. Překvapivě více pracuje s textem (nelze se ubránit pomyšlení na kapelu Ženy), střihů je tam stokrát více než na albech Franka Zappy. Nahrávka vznikla už před třemi lety, ale bylo toho více než dvacet hodin, další roky se třídilo, stříhalo, míchalo, měnily se koncepty (v jednom období dokonce s texty SdCh, Vítrholce ad.), ale nakonec se vsadilo na vlastní potenciál. Stratocluster je takovej all star band český scény propojující mnoho jmen: Orchestr Berg, Free Balkan Quintet, Sova smrti, Datel zkázy, Muff, Farma v jeskyni, Skrytý půvab byrokracie, Tembryo, Talaqpo, Arará, Pražský improvizační orchest, Kosmický Žirafáč, Mucha, Hm, Michael Jackson Pollock, Mušhuššu. Tahle deska přesahuje domácí horizont.

CO CHYSTÁME
V plánu je toho neuvěřitelně mnoho. Některé projekty se potáhnou možná i do dalšího roku, něco se třeba stihne do prázdnin, špatně se to odhaduje, ono taky není kam spěchat.

Nejblíže finální podobě je Typ Skršín, kapela, která mě odrovnala před patnácti lety. Bylo to studentské recesistické spolčení archeologů, na podiu vždy vytvořili úžasný zmatek, ze kterého se jako perly vyklubaly novovlnné písně. Sice většina zakládajících členů odpadla, ale současná sestava ty skladby hraje dodnes, dělají i nové a konečně se rozhodli to nahrát. Původně jsem chtěl natvrdo prosadit, aby to kvůli modernějšímu zvuku produkoval Martin Tvrdý, a jako nástřel vznikl skvělý mix DG307 a Midi Lidí. Ale kapela se v tom nepoznávala kvůli elektronice (přeci jen dnes dělají takový obyčejnější bigbít), a tak jsme se raděj dohodli, že to pietněji smíchá Tomáš Procházka z B4. Už je pár věcí hotových, ale deska bude mít skoro hodinu a Tomáš je totálně vytížený s divadlem Handa Gote, tak uvidíme, jak to bude stíhat. V červnu dělá Fakulta archeologie v Praze otevřený večer a chce tam kapely, co působí v jejich okruhu, tak by bylo hezké to tam představit.

Do prázdnin určitě vyjde výroční (20 let!) koncert Zapomenutého orchestru Země snivců. Ten se původně ani neměl nahrávat, ale vznikla pracovní nahrávka, která zachytila neopakovatelnou konstelaci, a rozhodli jsme se ji vydat. Pikantní je, že tam dokonce hraju na basu. Měl jsem tam být jako náhradník Petra Tichého, který nakonec taky dorazil s kontrabasem, a já měl trauma, co vedle takového virtuóza budu hrát. Naštěstí se to v tom velkém orchestru ztratilo.

Rád bych stihl do června, kdy mají OTK neuvěřitelný třicetiletý (!!!) výročí existence, vydat CD a LP s jejich verzema cizích skladem. Jsou rozesetý po různých kompilacích, něco bylo v archivu, už je to skoro sestavený, chystá se mastering.

A pak plánuju dva monstr projekty: nové album Čočky, které pár zasvěcených miluje, ale běžný člověk nezná ani podle jména – moje oblíbená historka je, že když byl u mě nakupovat Keiji Haino, ze současných kapel ho zaujala jen Čočka a vykoupil všechny jejich dema, co jsem měl na prodejně. Chci, aby to bylo nahraný dobře, s dokonalým zvukem, ale aby to nesetřelo pel geniálních diletantů. Produkovat to bude Ondřej Ježek, v červenci děláme v Punktu veřejné nahrávání.

A ten druhý projekt je utopit peníze ve vydání pamětnických nahrávek brněnských Výkřiků břich z konce 80. let, což byla kapela kolem Ivana Palackého (Sledě, živé sledě, Pátí na světě) a zvuk byl typicky brněnský, jako Ještě jsme se nedohodli / Z kopce / Dunaj. Našlo se pár dobře nahraných koncertů, jako zázrakem se objevila dokonce studiová nahrávka z počátku 90. let. Ale vyčistit to a vydat takový neprodejný titul znamená sehnat balík peněz, to je na delší běh. S grantama to neumím, zase tolik nevydělávám, snad zkusím Hithit nebo podobný lidový sbírky, ale to zase sebere spoustu času a ten nemám…

Na podzim se bude natáčet nové abum Sylvie Krobové, produkovat to bude Honza Jirucha, ale to asi vyjde až další rok. Takový jsou moje plány, rozplizlý do dalšího roku… A stejně vždy nakonec udeří něco, co se udělá i mimo tyhle plány.

CO VIDÍM A SLYŠÍM JINDE
Mám prodejnu Rekomando, tedy mi pod rukama (ušima) projde hodně věcí, jsem s hudbou v dennodenním styku. Můj přístup je zvláštní, spíš netypický. Něčemu nezaslouženě nevěnuju dost pozornosti, něco marginálního mě chytí víc, než si zaslouží, co mě bavilo včera, na to dnes zapomenu. Nejsem ten typ, co si pamatuje názvy kompletní diskografie Milese Davise nebo jiných oblíbenců, byť na tu muziku přísahám, natož co to bylo včera, co jsem měl puštěnýho. Doma jsem pak rád potichu.

Když to vezmu čistě podle posledních pár dnů, poslouchal jsem nejvíc YouTube kanál NPR music (takový ty profláklý věci jako Amanda Palmer, St. Vincent), z novější jmen jsem si pro sebe objevil Alice Phoebe Lou, Emu, Lolinu (v tom bude nějakej Freud, samý ženy, hm, abych byl vyvážený). Pobavily mě i nevydaný nahrávky Vodňanského se Skoumalem nebo Pacino, ostatně z domácích kolegů vydavatelů mě asi nejvíc baví, co dělají Stoned to Death nebo Endemit Archives. Takhle můžu z rukávu vysoukat další desítky jmen, rozpětí je veliké, ale to asi nemá smysl.

Zhltl jsem poslední knihu od Sorokina nazvanou Manaraga, sice to není to nejlepší, co napsal, ale zápletka je skvělá - hrdinou ve světě po všeislámské válce je book’n’griller, tedy kuchař, který připravuje jídla pouze na ohni z prvních vydání ruských klasiků, což je ilegální, neb knihy jsou celosvětově chráněny a nové papírové už nevycházejí…

Na filmy čumím jen relaxačně, do kina chodím jen s dětma (Černý panter), mám nějaký oblíbený seriály na HBO, těším se na nový díly Velkého třesku. Velkofilmy jsou dneska natáčený skvěle, ale že by to člověka nějak umělecky nakoplo, to ne, je to jen na oddech a ty náročnější věci nemám sílu vyhledávat. To se spíš těším na premiéru Miss America (projekt Spitfire Company, Miřenky Čechové a Martina Tvrdého, pozn. red.), ale na takovýhle věci se dostanu tak jednou až třikrát ročně. Víc nezvládnu časově, takže toho moc „nevidím”, chtě nechtě už se pohybuju jen v tom svém světě, ale třeba se mi to nebude líbit, kdo ví…

Info

Polí 5
web vydavatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články