Anna Mašátová | Články / Reporty | 28.09.2014
Severská scéna hýbe hudebním světem a už dávno to není jen Björk nebo Sigur Rós. O slovo se hlásí mladí písničkáři, kteří i díky pozitivnímu přístupu svých států k cizím jazykům mají dveře otevřené v podstatě kdekoliv. Čtyřiadvacetiletý Nor Einar Stray je toho dobrým příkladem. Před osmi lety nahrával první skladby v dětském pokoji, o dva roky později spojil síly s dalším norským písničkářem Moddim, což vedlo k nahrání EP a především k turné po Norsku. Experimentální písničkář Stray se obklopil přáteli a ke svým až snivým melodiím přidal hutnější basu, cello, housle i bicí.
S debutem Chiaroscuro vystoupil před dvěma lety v Paláci Akropolis, letos jím zahájil první poprázdninové EuroConnections. Spolu se svým Einar Stray Orchestra dovezl i horkou novinku Politricks, vydanou tento měsíc. Co se image týče, naprostý mišmaš od hipsterů k hippies, dámy a pánové jsou však skvěle sehraní. Většina setu sice sestávala z novějších skladeb, kdo si však pamatoval koncert před lety, mohl být poněkud zklamán.
Není pochyb, že Politricks je dobře udělaná deska, ostatně na jejím vzniku se podílel jak Moddiho producent Hasse Rosbach, tak Nick Terry, technik Libertines i Primal Scream. Jen jestli právě v tom není háček. Nové kousky jsou sice příjemné na poslech, ale zaměnitelné s množstvím jiných kapel. To ovšem neznamená, že by koncert nebyl dobrý. Pětice umí vyčarovat snivou atmosféru, přitvrdit i klouzat po ambientních plochách, díky vlastnímu zvukaři byl taky slušný zvuk, i když zpěvu místy scházel větší důraz. Sám Einar přiznává ovlivnění post-rockem, který je dobře znatelný i z jeho vlastní tvorby.
Novinky Honey, Politricks či Alexandra vyšly ze srovnání se staršími kusy Chiaroscure nebo Yr Heart Isn't A Heart o něco hůře, ale všechny nástrojové vymoženosti byly zapomenuty po vokální nádheře For the Country. Přidávalo se několikrát a dokonce na přání, kapela notnou chvíli pobyla i v předsálí s fanoušky. Sledovat Einara Straye a jeho ansámbl se přes všechny výhrady vyplatí, vždyť je věkem ještě stále na začátku hudební kariéry. A navíc, co bychom za takového Einara dali v klusovských Čechách.
Einar Stray Orchestra (nor)
25.9.2014, Palác Akropolis, Praha
foto (c) Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.