Vojta Chmelík | Články / Reporty | 01.10.2014
Něco přes dva roky nazpátek jsem jednoho dne chytil akutní potřebu zajít si na koncert. Po krátkém hledání v programech pražských klubů padla po strohé úvaze ve stylu „je ze severu, to se mi bude líbit“ volba na pražskou premiéru mladého norského hudebníka Einara Straye v Paláci Akropolis. Tehdy jednadvacetiletý Einar přivezl do Prahy čerstvě vydané debutové LP Chiaroscuro. Před publikem působil chlapecky stydlivým dojmem, ale povedlo se mu odehrát vystoupení, které napovědělo, že o něm ještě uslyšíme. Krom skvělého zážitku jsem si odnesl i špetku závisti v reakci na velký talent a potenciál mého vrstevníka – je přesně o šest dní mladší než já.
V rámci letošního turné s novým albem Politricks se v Praze ve stejném sále zastavil podruhé. Za jméno přidal slůvko Orchestra, označující jeho věrné souputníky na hudební cestě – u violoncella, baskytary a bicích tři povědomé tváře Ofelie Ossum, Simena Aasena a Larse Fremmerlida a jednu Čechům dosud neznámou, houslistku Åsu Ree. Ještě před norským kvintetem se na pódiu s půlhodinovým setem předvedla pražská alternativně rocková kapela Thoola, která zaujala především příjemnými harmoniemi violoncella a kytary, zdařilý výběr předkapely. Einar a jeho kumpáni přišli na řadu vzápětí a od první chvíle bylo znát, že jsou v porovnání s minulým koncertem jistější a sebevědomější při hraní před lidmi. Podle autorových slov je jejich novinka Politricks o vyrůstání dětí v dospělé, kterým sami procházejí. Tak vypadalo i jejich vystoupení – už poměrně zkušení a koncertováním otrkaní hudebníci si každý potlesk užívali s téměř dětskou radostí. Publiku naservírovali výběr písní z obou alb a EP For the Country. A právě jeho titulní skladba se stala jedním z nejsilnějších momentů, když do naprostého ticha přerušovaného jen tichým pochodovým motivem virblu zazněl pětihlas účinkujících. V setlistu se střídaly písně melancholické (Chiaroscuro) s radostnými (Caressed, Politricks), mísily se v nich vlivy post-rocku, popu i vážné a severské lidové hudby. Stray ve skladbách nešetří delšími instrumentálními pasážemi a výborně staví harmonie strunných nástrojů s klavírem.
A na pražské publikum tento um v kombinaci se srdečným a skromným vystupováním udělal znovu dojem. Za každou píseň ho odměnilo dlouhým potleskem a nakonec si vyžádalo dva přídavky. Snad se můžeme za další dva roky opět těšit na návštěvu v Praze a být zvědaví, o co zas (nejen) hudebně povyroste.
Einar Stray Orchestra (nor)
25. 9. 2014, Palác Akropolis, Praha
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.