Články / Reporty

Electropopoví Phantogram čili promluvy do duše

Electropopoví Phantogram čili promluvy do duše

Alena Bílková | Články / Reporty | 24.08.2017

Sarah Barthel s Joshem Carterem, tedy duo Phantogram, toho mají za sebou hodně. Zahostovali si na albu Miley Cyrus a spolupracovali s OutKast nebo Flaming Lips, jako předskokany si je krom řady klubových kapel vybrali takoví velikáni jako M83, Alt-J nebo Muse. Jejich aktuální deska Three navíc přináší hity, které by s klidem uživil stylový kavárník i dramaturg komerční rádiové stanice.

A hity své vystoupení taky zahájili – jmenovitě You’re Mine a Same Old Blues. Ačkoli má zpěvačka Barthel neoddiskutovatelný sex appeal, nedávala jej na odiv, zatímco Carter hrál ležérně v kšiltovce roli klidnějšího partnera. Svůj styl nazývají „street beat, psych pop“, civilní vystupování je pro ně příznačné. V zádech vozí silnou rytmickou sekci v podání dalších dvou muzikantů a přes všechnu elektro spoušť, kterou pálí z pódia, je v písních znatelný vliv jejich vzorů – The Beatles.

fotogalerie z koncertu tady

Střet mužské a ženské energie na stagi slibuje zajímavou podívanou, nabízí se srovnání se známějšími The Naked and Famous a The Kills. Z Barthel a Cartera ale čiší především přátelství a symbióza, což bylo patrné i během popisu tragédie, kterou Barthel přednesla ztichlému sálu a která je oba spojuje (promluvila o své sestře a nejlepší přítelkyni Cartera, která ukončila život sebevraždou). Apelovala na publikum, ať nepřehlíží příznaky depresí u svých blízkých, a zároveň řekla, že být občas smutný je dobře, protože pouze tak zůstáváme lidmi. Na což hudebně navázali skladbami When I Am Small a Cruel Cruel World.

Phantogram, ozářeni tepajícími paprsky reflektorů, které často nechali klouzat po lidech, ze sebe vydali ten večer maximum. Kromě energického zpěvu, rapu a hry na kytaru plné chytlavých melodií, ukázali i svou nejintimnější stránku, což se nevylučuje s tím, aby u nás napříště neutáhli i větší prostor. Jeden z nejsilnějších koncertů tohoto roku.

Info

Phantogram (us)
22. 8. 2017 Palác Akropolis, Praha

foto: Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace