Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 29.07.2015
Jak bylo několikrát zopakováno v průvodním slovu před projekcí, snímek Její zpověď zaujímá v rámci Hitchcockovy nabité filmografie významné postavení. Jedná se prakticky o první dílo s uceleným autorským rukopisem, který později vedl ke klasikám jako Vertigo, Psycho nebo Ptáci, ale zároveň také o jeho první zvukový film. Aby to nebylo málo zamotané, následně vznikla němá verze, těšící se překvapivě většímu úspěchu ze strany laické veřejnosti i odborné kritiky.
Právě němá verze byla promítána na Letní filmové škole. Po pulzujících Flash the Readies přišli na řadu pomalejší hudební rytmy a ruchy v podání elektronické formace Sítě. Kluci nejsou na královehradecké scéně žádnými nováčci – pravidelní návštěvníci filmovky si možná vybaví vystoupení noiserockové kapely Pavilon M2 několik let zpátky, ale to je zase jiný příběh. Veskrze minimalistický soundtrack místy připomínal filmovou práci Trenta Reznora, bohužel neposkytoval dostatek záchytných ploch a opravdu zapamatovatelných momentů. Naštěstí filmové kvality se obešly bez výraznější pomoci hudebního doprovodu.
Typicky hitchcockovská zápletka vypráví příběh znásilněné dívky, která v sebeobraně zabije neznámého útočníka. Svědek činu se ji následně pokouší vydírat a její přítel, shodou okolností policejní detektiv, manipuluje průběhem vyšetřování, aby vina padla na vypočítavého vyděrače. Hitchcock nešetří efektními záběry, když na úvod sledujeme úspěšný, byť nesouvisející policejní zásah, a na závěr tasí těžký kalibr v podobě napínavé honičky v prostorách Britského muzea. Mezitím nezapomíná ani na věrohodné prokreslení charakterů bojujících s vlastními výčitkami.
Sekce Film a živá hudba je možná teprve v polovině, ale úterní projekci horko těžko něco překoná, byť monotónní hudební doprovod lehce pokulhával.
Letní filmová škola 2015:
Film a živá hudba: Němý (restaurovaný) Alfred Hitchcock
Její zpověď (1929), doprovod Sítě
foto © Karolína Tomečková
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.