keša | Články / Reporty | 28.07.2013
Planety si zahrály na filmové škole hned dvakrát. První den festivalu proběhl jejich regulérní koncert na podiu klubu Mír a den nato doprovázeli němý portugalský film režiséra José Leitão de Barosse Marie od moře z roku 1930. Nabízelo se tedy srovnání, jak si kapela ze Slezska poradí s nepísničkovou formou, která se k hudebním doprovodům většinou nabízí.
Film Marie od moře zprvu balancuje na pomezí dokumentu a hraného filmu. Počáteční záběry z denního života rybářů se pomalu usazují a snímek dostává dějovou linku. Planety začínají zlehka, potichu a opatrně s první záběrem. Postupně zesilují a během rozvíjející se dějové linie přidělují filmu jistou monotonii, drží hladinu. Vlny moře v jejich podání jsou spíš klidné, neustupují příliš do odlivu ani k vyburácenému přílivu. Taktéž filmový děj je nechává spíše chladnými, sebevražda kapitána lodi kapelou necloumá, dynamiku hry zvyšují jen pozvolna. Nejde o náhlé reakce na děj, změny nálad ani drobné epizodky. Zvuk Planet se valí monotónně dál, přes několik dějství najednou. Kdyby zvukař vytáhl volume doprava, bubeník vyměnil metle za paličky, kytara předimenzovala zkreslení a basák do toho víc třískal, byl by to sludgeový doprovod jak parní siréna, ta temnota tam byla. Alespoň jsem ji v tom viděl a chtěl vidět. Ale hrály Planety. Takto jsem dlouhou dobu čekal na změnu, nejen stejného rytmu, ale i harmonie.
Probuzení přišlo v druhé části filmu, když se na plátně objevily milostné scény, líbačka a tlachání. V kombinaci s postrockovými závany vznikal hořkokyselý feeling filmu, moment, kdy to Planetám sedí a jsou na správném místě. Takových momentů se do konce snímku vešlo ještě pár, muzikanti byli uvolněnější.
Je vždycky na kapele, jak film interpretuje. Jestli ho nazkouší dopředu nebo improvizuje na místě. Nejde o žádná pravidla a konvence. Vůbec nevadí, když je radost doprovázena smutkem a tragédie radostnými riffy, není to na vás, ale na nich. Důležité je, aby vás o tom přesvědčili a pak jste si mohli říct, proč ne? Já si teď ale říkám, proč jo.
Letní filmová škola 2013
Film a živá hudba: Marie od moře (hudební doprovod: Planety)
27. 7. 2013, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
foto © Marek Malůšek
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.