David Vo Tien | Články / Reporty | 26.09.2014
Zážitek podobný tomu jako z Tarkovského filmů. Kdyby byly HLA-SI-TÉ. Kontemplace uvnitř hluku se zprvu může zdát jako nemožná, směšná, kontraproduktivní, jako by se zdála meditace uprostřed hořícího chrámu. Je to ale právě hlasitost hlubokých basových tónů, často dlouho doznívajících, rezonujících o tělo, spojených s tempem čajového obřadu, klimbající rytmikou, pravidelností jednotlivých riffů a poměrně dlouhou stopáží skladeb, jež činí jejich poslech téměř meditativní, lehce hypnotickou zkušeností. Paradox možná přichází až s tím, že tento prožitek může být psychicky i fyzicky náročný. Stát vepředu a nechat na sebe velice hmatatelně doléhat zvukové vlny, není modlitba pro každého. Úroveň decibelů není ale zas až tak vysoká, s jakou třeba čarují Sunn O))) a kterou může následovat nauzea, v horším případě opuštění koncertu, jež je svou povahou spíš masochistickým rituálem nežli fuzzovým satori.
Pokud jste přišli pro setlist a srovnání desky a performance, asi se nedočtete, čeho žádáte. Vzhledem ale k délce písní obou kapel a jejich právě vydaných deskách, není to příliš vysoký mathcore, dopočítat se k tomu, za jakých zvuků se rozechvěly stěny strahovské Sedmičky. Sám Mike Scheidt říká, že mu nejde o dokonalost a upřednostňuje organický přístup (Spark 9/2014). Když ale pozorujete, s jakou lehkostí střídá prstolomné power akordy, do toho zpívá (a všimnete si, že vokály často nekopírují kytarovou linku), dochází vám, že perfektní hra (už) nemusí být jeho cílem. Ostatně doom metal není instrumentální akrobacií, co si klade za cíl ohromovat, ani hudebním divadlem, co má bavit. In Our Blood, Nothing to Win, mám pocit, že zahráli i epický vrchol poslední desky Marrow, před kterou Scheidt říkal, ať je omluvíme, že to moc nehrají. Ale jistý si nejsem, do setu jak Pallbearer, tak YOB jsem se ponořil se stejnou intenzitou, jaká je obsažená v hudbě obou.
Taková Atma je kupříkladu deska příliš zatěžkána disonantními prvky, které by takto mesmerický zážitek vylučovaly, držely by pozornost, zavřít oči a nechat unášet svou mysl by v takovém případě nebylo příliš příjemné. Ačkoli nejsem členem fanklubu kytarových sól, během vystoupení Pallbearer mě z kolíbání jak u Zdi nářků probudilo právě závěrečné sólo, jež na mě nepůsobilo ani okázale, natož jako vyprázdněná exhibice, ale jako nositel příběhu (nenudilo). Existenciální tíseň doznívá stejně těžce a pomalu jako drone/noisové zakončení řečených „best new music“.
Pallbearer (usa) + YOB (usa)
24. 9. 2014, Strahov 007, Praha
foto © orlitz
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.