Články / Rozhovory

Gadjo.cz: Hudba je nádherné pojítko

Gadjo.cz: Hudba je nádherné pojítko

Anna Mašátová | Články / Rozhovory | 11.02.2014

Výrazná persona klubové scény Martin Juráček, skrývající se pod pseudonymy Gadjo.cz nebo DJ Mackie Messer, je v současnosti hybatelem české electroswingové scény. Žánr, který na sebe upoutává pozornost nejen samotnými melodiemi, ale i celou komunitou fanoušků ve stylovém retro oblečení, propaguje Juráček i originálními tančírnami. Jednou jako punkáč, podruhé co elegantní swingař, jindy vyznavač balkánské hudby i dlouholetý pracovník Rádia 1. Především však věčně usměvavá a pozitivní osobnost. O dětství, víře, manuální práci a radosti ze života.

Ty jsi vyrostl na Slovensku, ve vesnici Bošáca...
To je moje nejmilovanější místo. Měl jsem nádherné dětství, vyrostl jsem uprostřed přírody, mezi milými a přátelskými lidmi. Když prožiješ takové dětství, můžeš si říct, že ses narodil jako velice bohatý člověk a všechny ty pozitivní věci jako tolerance, slušnost, solidarita ti přijdou normální - nikdy jsem o nich nepřemýšlel jako o něčem výjimečném. Vlastně mám v životě veliké štěstí na lidi, vždy jsem měl kolem sebe hlavně ty, kteří byli tolerantní a srdeční od přírody.

Z té doby asi pochází i láska k cikánské a východní hudbě?
No jasně, v Bošáci žila cikánská rodina Herákových. Se Zdenkou Herákovou, Jožem a Štefanem jsem chodil do školy, často jsme se navštěvovali. Babička Anna vykupovala králičí kůže, rodiče chodili pracovat do města nebo prodávali na poutích. Potom tam byli Čičovi – Karol Čičo a paní Čičová byli pracovití lidé, dělali v družstvu jako dojiči u krav. Když jsem byl starší a chodil ve čtyři, v pět ráno z tanečků, oni už jeli na kolech do práce. Měli jsem je rádi i pro jejich nespoutaný veselý temperament. Tenkrát mi přišli jiní a moc se mi to líbilo, ale proč přesně, to neumím posoudit. Byli to fajn lidi. Dodnes na Herákovi a Čičovi rád vzpomínám.

K muzice ses tedy dostal už jako malé dítě?
Z dětství si pamatuju hlavně události, kdy se mě dotýkala hudba, a to byly především svatby. Sešla se celá rodina, šli jsme v zimě ve sněhových závějích někam pro nevěstu, zpívalo se. To mě strašně bavilo, že všichni dospělí zpívali. Pak to pokračovalo v kulturáku, kde hrála hudba, nepamatuju si přesně jaká, ale všichni se u toho bavili. Pamatuju si pocit, že jsou tam všichni spolu a jsou za to rádi. To jsem si říkal, že hudba je nádherné pojítko. Kolem půlnoci bývaly zase jiné emoce, třískalo to na všechny strany, vášnivé a zpěvné. Od té doby si občas rád zazpívám a někdy si jdu zazpívat do kostela.

Nepřipadá ti škoda, že v Čechách musíš v kostele sedět jako myška a spíše než oslavu Boha slyšíš jen hrobové ticho?
Na to se mě ptá hodně lidí, že vymetám jeden extravagantní večírek za druhým a pak sedím potichu v kostele. Jako každá instituce, i katolická církev má svá pravidla. Nikdy jsem to ale přes instituci nevnímal. Mě zajímá víra samotná. Pro mě je víra silně individuální, až intimní věc, ale rozumím tomu, že někomu politika obrovské instituce překáží a vadí. Mnoho funkcionářů, pravidel, farářů, kostelů a často zbytečného majetku… Jsou lidi, co mají víru přirozeně v sobě, a jsou lidi, co předpisy potřebují, aby si víru udrželi. Nesoudím, kdo je horší nebo lepší katolík. Bude to řešit sv. Petr nahoře u brány? Třeba ani ne a už je to dávno vyřešený. S mým katolictvím je to asi podobně, jak často říkával můj oblíbený český básník a kamarád Ivan Martin Jirous: ,,Jsem katolík, ke kterému se standardní katolíci až tak moc nehlásí.”

Šel jsi někdy na pouť? Třeba do Santiaga da Compostela nebo Lurd?
Ve Francii v St. Marie de La Mer je legendární pouť Romů ke svaté Sáře, o které je nádherná legenda. Tak tam bych šel hned, tam to musí být krásné.

Ty jsi žil v cizině, v Anglii a Irsku, jak ses tam dostal?
Potřeboval jsem si jeden čas ode všeho odpočinout, rozmyslet si, kam jsem se dostal já a svět kolem. Na takové nadechnutí se, přehodnocení a rozmyšlení je ideální místo v klidu a závětří. Využil jsem situaci, že tam žil můj nejmladší bratr, kterého jsem ani pořádně neznal, protože se narodil mým rodičům, když už jsem s nima nežil. Takže volba padla na ostrov Isle of Man. Poznal jsem bratra a zároveň byl na ostrově klid. Jediné, co se dělo, byla změna počasí. A to tak, že jednou pršelo zleva doprava a podruhé zprava doleva. Bylo to jedno z mých nejklidnějších životních období a fantastická životní zkušenost.

Čím ses živil?
Měl jsem tři zaměstnání - myl jsem nádobí, uklízel parkoviště a natíral baráky. Bylo to nádherné období, hned se ale dostavil absťák a po třech měsících jsem začal uvažovat, kam si odjedu zahrát. Potom jsem odtamtud jednou za čas utíkal, vždy na pár dnů. Zahrál jsem si v Manchesteru, Belfastu, Liverpoolu nebo jel sem. V Praze jsem pravidelně účinkoval v Chapeau Rouge, Paláci Akropolis nebo v Rádiu 1, kde se ke mně zachovali velice pěkně a drželi mi místo. Docházelo ke kouzelným situacím: v sobotu večer jsem hrál na festivalu v centru Manchestru a jako djská hvězda bydlel v luxusním hotelu Britanica, druhý den festivalovou limuzínou na letiště a zpět na ostrov rovnou do kuchyně mýt nádobí. Miluju svobodný a pestrý život.

Máš několik pseudonymů: Gadjo.cz, Tropicalista nebo DJ Mackie Messer. Není to trochu schizofrenní? Většinou si umělci drží trademark a snaží se svou značku budovat.
Já mám rád hudbu, ne trademark nebo žánr, mám ji rád jako celek. I proto jsem mohl spolupracovat s ohromnou paletou naprosto rozdílných a fantastických lidí: Karel Kryl, Věra Bílá, Iva Bitová, v současnosti Mário Bihári... A u toho organizovat třeba festival industriální hudby, koncerty jazz-punkových kapel nebo hrát world music na Rádiu 1. Nikdy se mně neptejte, co poslouchám doma. Dostali bychom se k tomu, že mám rád ticho, nebo k tomu, že Stravinský je úžasný, Amon Tobin skvělý a koncert vlaku na železničním mostě je obrovské dobrodružství. Mám rád, když si v tichosti můžu povyprávět s přáteli, jak vnímají hudbu oni. Na to je skvělý náš akordeonista František Tomášek, který mi vždycky všechno pokorně a moudře vysvětlí. Dalším parťákem je Mário Bihári, s tím se skvěle hádá o hudbě, a společné zpívání cestou v autě na vystoupení je zážitek. Když máš rád hudbu, tak ti diskuze o žánrech přijde jenom takové tlachání o tom, jak muziku prodat.

K pseudonymům jsem dospěl jednoduchým vývojem. V minulosti jsem vystupoval jako Gadjo, později Gadjo Skalalai, lidi čekali jednou ska, jednou latino, jednou balkánskou a cikánskou hudbu, kterou hraju patnáct let. Někdy v roce 2002 jsem hrál na velkém latino karnevalu a po měsíci přišli stejní lidi na můj balkánskej bashavel a čekali, že budu hrát zase latino. Byli z té změny dost rozhozeni. Tak jsem si říkal, jak to vymyslet, aby k tomu nedocházelo. Na ostrově mě napadlo, že by nebylo špatné to úplně oddělit. Nemyslím, že by to mělo být schizofrenní, spíše kouzelný. V prosinci se mi stalo, že jsem hrál na vánoční besídce jedné z nejbohatších slovenských bank, pak honem taxíkem domů, převléct a skončit na narozeninovém mega mejdaně v podzemí pražské Náplavky. Obojí bylo dobře, každá věc měla svoje. Jako DJ Mackie Messer jsem mohl hrát elegantní swing a jazz na večírku, kde si to objednali, s živou muzikou, krásný to tam bylo. A potom jsem mohl do tančírny jako bič, kde se všecko třáslo, hrál jsem kuduro... Taky fantastické!

Působíš extravagantně, potetovaná, výrazná osobnost s čírem, od které se jistá kontroverze očekává. Jenže ty přijdeš na rozhovor jako jemný muž, co si dá čokoládu se šlehačkou, a taky se o tobě ví, že jsi abstinent.
Nepiju, nehulím, nezlobím už přes deset let a jsem za to vděčný. Ze začátku mě stálo mnoho úsilí to v rámci svobodného životaběhu ustát. To, co kolem sebe teď vidím, je jedno velké nádherné kino, za které už nemusím platit. Vidím a cítím věci tak, jak jsou. Jsem mnohem svobodnější než kdysi. Čistá a veselá mysl je to nejradostnější, co jsem si v životě mohl přát.

Teď jedeš hlavně v módní záležitosti, jakou je electro swing. Nebojíš se, jako jeden z hybatelů tuzemské electroswingové scény, že se žánr brzy vyčerpá?
Ano, electro swing je velký hit, ale pořád jenom v rovině špičky klubové scény. Není potřeba očekávat statisícovou návštěvnost jako na stadionech. Ale zájem je tak velký, že najednou v sobě spousta mainstreamových umělců objevilo zápal pro swing. Spojení „staré-dobré“ a nostalgie funguje v celé společnosti. Už dnes ale prorůstá electro swing do jiných žánrů, stejně jako se to dříve dělo třeba s balkan beats nebo world music. Všechny módní vlnky se časem stanou součástí městské hudební kultury. Je to samozřejmě módní trend, který je hodně vidět a který se trefil do obecného vkusu. Jenom jedna zářící hvězda na obrovském nebi populární hudby.


Jak to teď vypadá s Electro Swing River a jejím pokračováním?
Máme na české electroswingové scéně mimořádně silné postavení. Není to běžná klubová party, ale jedinečná společenská událost v nádherném divadelním prostředí Nové Scény Národního divadla. Jsme jediná tančírna v Čechách s vlastní rádio relací (Radio 1 Swing Imperium), s ojedinělými vizuály Lenky Boorové nebo originální textovou prezentací. Naše práce je tak silná a inspirující, že nás konkurence občas kopíruje i s našimi gramatickými chybami. Co víc si můžu přát?

Věci, které dělám, mě musí těšit a soudě podle obrovského zájmu i věčně narvaného parketu, to baví i lidi. Na prosincové party, kde swingovalo přes tisíc vysmátých tanečníků, jsme nakonec museli připravit tančírnu dvoupatrovou. Pokračování a budoucnost vidím ve zdokonalování celého konceptu, kvalitě, pestrosti, jedinečnosti celého večera. Je to obrovské množství zajímavé práce a fantastické dobrodružství zároveň. Do toho vrcholí příprava pražského electro swing summer festivalu v centru města s parádním programem a silnými partnery, takže na léto se přesuneme pod holé nebe. Nicméně jsem taky moc rád, jak funguje společný djský projekt Gadjo.cz. Další hraní v Budapešti, Pohoda festival, Londýn a jiná krásná místa. Všechno to beru jako placený výlet a dobrou příležitost naučit se něco, co by šlo udělat stejně dobře, nebo ještě lépe u nás doma na Nové scéně. Inspirace pro domácí práci.

Co na závěr pozvat na další Electro Swing River tančírnu, která proběhne 14. února v prostorech pražské Nové scény?
Hvězdou bude německá electroswingová star Der Dose. To je set, na který se hrozně těším. Domácí hvězdou bude Mikkim - držitel ceny Anděl, který jako první český dj hrál na legendárním britském festivalu Glastonbury. Raduju se z našich rezidentů, nejlepšího českého live electroswingového projektu Universal Swing Brothers a na scéně stále oblíbenějšího DJ Fredda Flocka. Účinkujících je ale mnohem víc. Výjimečná bude módní cena Lazy Eye Stylish Price s výhrou 10 000 korun - všechny jarní tančírny na Nové scéně jsou ve spolupráci s touto rodinnou módní značkou. Poprvé bude v průběhu večera taky více tanečních minilekcí. A protože jsme kouzelná řeka šarmu, tance a vášní, polibky nikdy nechybí. Taky je připravená velká foto soutěž o nejsladší swingový polibek. Ahoy and Kiss. Těšíme se na vás!

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články