Články / Reporty

Grape 01: Syndrom Arctic Monkeys

Grape 01: Syndrom Arctic Monkeys

Jakub Béreš | Články / Reporty | 17.08.2015

Grape už není jen nějaký další malý začínající festival, ale podnik, který má své pevné místo na letní festivalové mapě. Na loňském přelomovém ročníku dostal konkrétní podobu, které se držel i letos a podle organizátorů ještě pár let držet bude. Poznávacím znamením je příjemná dvoudenní délka, familiární kapacita 10 tisíc diváků, lístek do tisícovky a trendy dyzajn.

Šestý ročník oplýval rekordním počtem belgických umělců. Tou první byla „ta holka z reklamy” Salah Sue, kdysi překvapení české festivalové sezóny, dnes zpěvačka s nudně popovým repertoárem, která si svůj specifický hlas šetří do několika singlů. V davu jsem si všiml trojice postarších chlapíků, za nimiž chodily holky s žádostí o společné fotky. Nechápal jsem a vrtěl hlavou, než se ukázalo, že elegáni Triggerfinger po Foals uzavřou hlavní stage…

Baltazar, mladá belgická indie kytarovka, je českému publiku dobře známá, viděl jsem je po několikáté a s každým koncertem rostou. V nových písních se však nebezpečně blíží k současné kytarové modle číslo jedna Artic Monkeys a jejich poslední desce, říkejte tomu syndrom AM a varujte ostatní kytarovky. Za The Maccabees chodit nemusíte, ti jsou zaštítění novou deskou Marks to Prove It, kterou předvedli v celé své kráse.

Headliner festivalu, Britové Foals, rozjeli neskutečný rachot. Jejich setlist byl poněkud schizofrenní a vysílal smíšené signály do řad některých diváků. Kdo se přiblížil k pódiu pohoupat na My Number a zůstal tam, stal se snadnou kořistí pro běsnící dav, který zpěvák Yannis Philippakis burcoval při závěrečných písnich Inhaler a What Went Down „super savage” pokřiky. Paletu emocí doplnil pocit blaženosti při Spanish Sahara a totální odevzdanost u Late Nighs. A komu se nepodlomila kolena obrazně, šel k zemi v přídavku Two Steps Twice, kdy frontman skočil do lidí.

Rozbouřené emoce mělo uklidnit další belgické želízko v line-upu BRNS. Mix experimentálního indie předčil naživo veškerá očekávání, škoda že jejich čas přišel až ke konci večera. Tahle mladá kapela má obrovský potenciál.

Půl jedné a na hlavním pódiu se objevili oni chlapíci z odpoledne: „Nezájem, hurá pro jídlo a do malých stanů na nějaké moderní elektro, slovenský FVLCRVM je jasná volna.” Jenže jak procházím kolem největšího pódia, sejme mě to a už se nehnu. Znova vrtím hlavou, tentokrát nad živelností a energií, kterou Triggerfinger oplývají. Poctivý živelný rock od tří sympaťáků, kteří doplnili spektrum emocí o tu poslední, která chyběla, a všechna ta předešlé super jména s ní nepracovala - jednalo se o obyčejnou čistou radost. Naposledy vrtím údivem hlavou, tentokrát nad vlastní sentimentálností. A z jaké země pochází? Jasně, Belgie.

Info

Grape Festival 2015
14. - 15. 8. 2015, Letisko Piešťany

foto © kurabeznohy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace