Články / Reporty

Halestorm: Tenkrát poprvé.

rionka | Články / Reporty | 16.08.2015

Vedro. Šeptání. Tma. Narůstající napětí. Dusno. Pot stékající po čele, po rukách, po nohách. První řadu tvoří skoro samé holky, dívky a ženy. Dav je ale různorodý, vidím i starší fanoušky a chlapy jako hory. Co je sem přivedlo? Podle některých přišli proto, že kapela má zpěvačku, která má prsa. Jasně, zahlídli jsme bradavku, hurá (zdravíme Novinky, český Daily Mail). Někteří z nás ale začali poslouchat i texty a vnímat celkový potenciál Halestorm. "Am I brave enough, am I strong enough to push away my fear, to stand where I'm afraid?" Za pár hodin z tohohle sálu všichni odejdeme o něco odvážnější. Pero je mocnější než prsa.

Už od okamžiku, kdy bedňáci proběhnou pódiem a nalepí na zem kus papíru s (dlouhým!) setlistem, víme, že to bude fajn večer. Lzzy Hale nastupuje na pódium v tílku, sukni, punčoškách a bundě, kterou později odkládá. Kapely s holkama mám na mušce odjakživa: některé z nich jsou sexy, jiné se snaží trend zvrátit a vypadat jinak. Lzzy patří mezi individua, která se s tím nese... prostě dělá, co se jí zachce a je v tom dobrá. Úvodní Love Bites ihned přechází do It's Not You (fanoušci ječí), teprve pak si kapela na moment vydechne (fanoušci nepřestávají ječet) a zpěvačka nás krátce uvítá. "This feels so right, it's amazing! This is our very first time in Praha, thank you so much for having us. We will never forget tonight."

Sledování situace z první řady nemůže být nikdy objektivní. Lucerna Music Bar je vyprodaný, všude se tísní hromady lidí a zpocený dav natěsnaný kolem kulatého pódia si užívá každou vteřinu. "I have two rules for tonight. Rule one is: Have fun. And rule two: everytime I say 'scream', you will scream as loud as you can," naviguje Lzzy publikum. V davu potkám fans z Německa, vepředu vidím kohosi s polskou vlajkou, slyšet je ruština i slovenština. S pochopením samozřejmě nikdo nemá problém a následující skladbu Scream doprovodíme ukázkovým řevem po každém řádku refrénu. Scream till they hear you!

Nová deska Halestorm s názvem Into the Wild Life vyšla na jaře 2015 a naznačuje, že rocková muzika nebude v populární kultuře tak mrtvá, jak občas někdo tvrdí. Album je celistvé, ale pocitově různobarevné, tvrdší pasáže střídají citlivější momenty. Nutno poznamenat, že Halestorm jsou bez výjimky schopni ty songy zahrát stejně precizně jako na desce. Mezi moje oblíbené tvrdé kusy patří Sick Individual a Mayhem, obě se k mému potěšení objevují uprostřed setlistu. Pak intimní dopis pro dceru Dear Daughter a bezešvý přechod v New Modern Love. Basák v klobouku tančí po pódiu, kytarista se směje a podává lidem do natažených rukou trsátka. Lzzyin mladší brácha bubeník předvádí famózní bubenické sólo a dav ho absolutně miluje - pokud jsme si až doteď neposlintali triko, přišel čas to změnit.

Je velmi jednoduché přeložit si vystupování sebevědomé uřvané zpěvačky jako aroganci. Dělá přece, co ji napadne a neohlíží se na okolí. Nikdo v prvních řadách vám to ale neuvěří, protože smysl toho, co Lzzy Hale dělá, je předat dalším generacím tuto informaci: Můžeš být, cokoli tě napadne. "I had very cool parents and I feel like I need to pass it along to you: no matter what you guys want to do with your life - to be a make-up artist, a doctor, a street dancer - you can totally do that." Člověk může vnímat tohle přerušení hudebního vystoupení buď jako nudnou vsuvku, nebo jako zajímavé mentální postrčení: Kdy jsme opravdu šťastní? Skutečně je možné dělat to, co chceme?

Setkání s kapelou před klubem o půl druhé ráno je už jen sladkou tečkou za emocionálně vypjatou show. Halestorm za námi přicházejí v plném počtu, objímají se s fanoušky a podepisují cokoli, co je v dosahu - kromě desek, které narozdíl od kapely do Evropy zatím nedorazily. Nyní je nutno každému členu kapely sdělit, jak se nám vystoupení zamlouvalo a že musí nutně přijet znovu. Mám pro Lzzy malý dárek; za odměnu získávám hug, pár společných fotek a název jejího zvláštně nahořklého parfému. Domů se vracíme s pocitem, že dokážeme cokoli. Vypadá to, že mám další křížek do seznamu nejlepších koncertů roku.

Here it comes - the moment when
you know you'll never be the same again.
Power chord, see the light
You found your place in the world tonight.

Info

Halestorm (usa)
13. 8. 2015, Lucerna Music Bar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace