Martin Pavlovič | Články / Reporty | 15.10.2017
Se členy Portico Quartet jsme se v Praze mohli naposledy setkat v roce 2015, kdy tři ze čtyř původních členů vydali pod názvem Portico album Living Fields (Ninja Tune). Místo typického nujazzového zvuku s charakteristickými hang drumy šlo o temný a silně elektronický pop, v rámci žánru však spíše průměrný a podobné ohlasy provázely i tehdejší vystoupení. S letošní deskou Art in the Age of Automation se do názvu opět vrátilo slovo Quartet a jde také o první nahrávku s novým perkusistou Kierem Vinem. Návrat je to i žánrový, opět následujeme směr nastolený debutem Isla a opět jde o velice povedenou záležitost.
Asi kvůli složitému rozmístění nástrojů a jejich nazvučení se koncert obešel bez supportu, navíc Portico Quartet nastoupili s hodinovým zpožděním. Skladba Endless funguje stejně dobře jako otvírák alba i koncertu a takřka plnou Akropoli okamžitě proměnila v jeden hluboce zasněný, zlehka se pohupující celek. Kromě dalších písní z aktuální desky zaznělo i mnoho starších kousků, třeba i Line (Isla) nebo Ruins (eponymní Portico Quartet). Přestože Kier Vine u jejich zrodu nestál, nebylo na něm během hraní na klávesy a hang drumy znát jakékoliv zaváhání, totéž platilo i pro zbytek kapely. Skvělou práci odváděl zvukař.
fotogalerie z koncertu tady
Stejně jako hudba bylo minimalistické i nasvětlení, které skladbám dodávalo další rozměr. I díky němu se podařilo publikum rozhýbat, což s ohledem na charakter hudby není samozřejmost. Oproti třeba ne nepodobným Hidden Orchestra není živé vystoupení Portico Quartet doplněno žádnými vizuály, nedá se ale říct, že by to bylo potřeba, pozorovat čtveřici při práci je dostatečně potěšující. Někoho mohlo překvapit, že se v popředí nachází bubeník Duncan Bellamy. Ten byl jediný, kdo k publiku občas promluvil, i v tomto ohledu se držel minimalistického pojetí. Dobrý dojem z prostoru i publika byl ale na čtveřici znát, bouřlivý potlesk odměnila tučným přídavkem o čtyřech skladbách, končilo se s desátou policejní.
Portico Quartet nepřinesli ani s novou deskou, ani v rámci doprovodné tour nic revolučního. Pokud pomineme odbočku jménem Living Fields, drží se stále svého a jsou v tom stále skvělí. Ale faktem je, že tento přístup představuje riziko vyčerpání potenciálu.
Portico Quartet (uk)
10. 10. 2017 Palác Akropolis, Praha
foto © Filip Kůstka
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.