Jakub Šíma | Články / Reporty | 22.08.2016
Taky jezdíte na festival, kde každý ročník proprší, přijde vichřice nebo alespoň průtrž mračen? Na Kempu událost, která se stává maximálně jednou za deset let. Festivalové logo v tomto ohledu působí nejen jako dobře zvolené, ale svým způsobem také magické.
Showcase labelu Ty Nikdy na hlavní stagi tak začínala ještě pod ostrým odpoledním slunce. Z přítomných nejvíce potěšil Boy Wonder, který se stává jednou z nejvýraznějších postav stáje. Namísto motivačních řečí a obligátních témat se pouští do místy až surreálných obrazů, které z povedené albové podoby nic neztrácí ani naživo. Poslední věta ostatně platí také pro MCho Geye, kterému na konci přehlídky zbyl čas jen na jediný track, nicméně o jeho nové desce se mezi lidmi mluvilo více než dost. Zasloužený úspěch.
Docela jiný příběh se odehrával v hangáru, kde byl připraven James Cole společně s Brown Noise Bandem. Asi nikdo by ještě pár let dozadu netipoval, že právě jedna z nejvýraznějších postav českého rapu přijede se show, na kterou budou snad všichni fanoušci zcela nepřipraveni. Vokální exhibice, kytarové dunění a Ristův spokojený výraz. Všichni zúčastnění si plní především své vlastní sny, na fanoušky nehledě. Na začátku show jsem počet přítomných odhadoval na sto, v polovině koncertu se propadl zhruba na polovinu a do úplného konce nás v hangáru nezůstalo více než deset. Co bylo špatně? Na jedné straně nekompromisní pojetí, na druhé straně konzervativní vkus. Průsečík ten večer neexistoval.
Někdo mluvil o Asher Rothovi jako o show, která jej jako první dokázala vytrhnout z festivalové netečnosti. Tohle přesvědčení úplně nesdílím, ale překvapilo, že od období rychlého úspěchu si nejen nechal narůst vlasy, ale stal se z něj ve všech ohledech dospělý interpret, který se po prknech pohyboval a nečekanou lehkostí i sebevědomím. Snad jen škoda, že největší hit I Love College je pořád stejně odpudivý. Smack si poslední roky rezervuje hlavní stage ve stále lepších časech, někdo mluví dokonce o nejlepší show v Čechách. A něco na tom je. Sice ještě pořád některé party v zabijáckém tempu nestíhá udýchat, ale je jich čím dál méně, energie čím dál více a nejinak je tomu s pódiovým charismatem, které si za roky dřiny a potu dokázal vybudovat. Pokud je řeč o kariéře a jejím budování, tak nesmí zůstat stranou Masta Ace. Letos byl na Kempu jedním z mnoha, který oslavoval více než čtvrtstoletí ve hře, a byť je těžké jeho show poněkolikáté sledovat na více než jedno oko, převládl dobrý pocit, že u toho můžu znova být. Obligátní položka v lineupu, ale na Beatiful jsme nakonec zvedli ruce všichni.
Když jsem se dozvěděl, že jedním z headlinerů má letos být Machine Gun Kelly, tak jsem protáhl obličej v mírném zklamání. Rap, bílí kluci, kytary a dojemné písně nikdy nešly moc dohromady. O to milejší překvapení nakonec přišlo. Zvěsti, že kvůli zlomené ruce a dobitému obličeji na poslední chvíli účast zrušil, se nepotvrdily a odhodlání dokončit tour potěšilo i ty, kteří plánovali zůstat stranou. Energie, nasazení i vysoké technické kvality dokázaly přesvědčit všechny přítomné. Nezbytnou sladkobolnost a dramaturgickou efektnost překryl výkon na hranici vlastních možností a mě nezbývá než přehodnotit předchozí odmítavé stanovisko.
Co se energie týče, ještě o krok dál stála britská grimeová úderka v podání Ghettse a Rude Kida. Hangár se pod jejich velením rychle proměnil v bitevní pole a dav zpocených těl se nespočetněkrát rozestoupil, aby se o několik vteřin později opět střetl v bezuzdném moshpitu. Kulometná a agresivní dikce obou protagonistů byla nabitá ostrými a grimeová divokost vyháněla úroveň endorfinu do červených hodnot. Kde slábnou vzpomínky, přichází na řadu důkazy. Nohy okopané do výšky kolen a zničené boty jsou z těch nejpřesvědčivějších.
Hip Hop Kemp 2016
18. - 20. 8. 2016, Festivalpark, Hradec Králové
foto © Petra Jansová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.