Články / Reporty

Hradecký slunovrat: víno jménem Zvíře jménem Podzim

Hradecký slunovrat: víno jménem Zvíře jménem Podzim

Martin Řezníček | Články / Reporty | 02.07.2017

Druhý den festivalu v Hradci nad Moravicí byl co do počtu koncertů mnohem bohatší než ten první (více než dvojnásobně), neboť program začínal hned po obědě a na nádvoří zámku se taky otevřela Full Moon Zone. Oproti prvnímu dni byl mnohem více zastoupen ženský element.

Jeho první zástupkyní byla Mucha a kapela. Při jejich koncertech obvykle matky nadšeným dětem zacpávají uši, zatímco samy přitakávají kousavým textům, a muži se baví, poznávajíce se coby antihrdinové písní zpěvačky Nikoly Muchové, která by svým sprostovtipem snadno strčila do kapsy pražského hejska Kaifosze. Vulgarismy jsou ale v jejím podáním dobrým prostředkem, jak vyjádřit, že „holky těžší to maj“. Kapela nebyla jen zábavnou vložkou na line-upu festivalu a kromě lyrické smršti nabídla i skvěle šlapající rytmiku.

Éterický indie pop následujích Ille postavený na souhře tiché eletroniky, kytar a jemného vokálu Olgy Königové byl dokonalým protikladem předcházejícího vystoupení. Ženskou alianci pak doplnili ještě vtipálci Jananas a Katarzia, která se kryla s jedním z mála zajímavých objevů Open scény, indie kapelou Break Falls pyšnící se velmi nadanou mladou zpěvačkou Alžbetou Brothánkovou.

fotogalerie z festivalu najdete tady i tu

Vrcholem akce byl první koncert nové české „superkapely“ Zvíře jménem Podzim, podle níž pořadatelé pojmenovali i víno objednané speciálně pro festival. Kapela je dalším z mnoha projektů Jakuba Königa (Obří broskev, Kittchen) a mimo něj pojala dalších cca deset členů, mezi nimiž jsou Tomáš Neuwerth na bicí, Terezie Kovalová na violoncello, Marie Kieslowski na klávesy, zpěvačka Marie Puttnerová a další. Zvíře jménem Podzim chce být hitovější než Kittchen – a hlavně díky refrénům se mu to daří, sloky přesto působí stále jako hudba z jiného světa, za což mohou zejména vokály a Königovo zvláštní frázování, při němž člověk přestává vnímat, kde se nachází doby a kde končí takt. Pomalé tempo písní a dlouhé tóny kytar a smyčců pak často působí až hypnoticky, dochází ale i na momenty dojetí a vytržení pod tíhou intenzivního zvuku. Jako červená nit se celým koncertem táhne postava zvířete jménem Podzim, které se objevuje snad v polovině písní a vtěluje do sebe všechny strachy a bolesti.

Návštěvnost festivalu se prý rok co rok zdvojnásobuje, což by při letošní návštěvě kolem patnácti set lidí znamenalo, že by se za rok mohl rozrůst už na docela velký festival. Jestli by to pro něj bylo dobře, nebo by tím spíš utrpěl, ale zůstane otázkou až do příštího ročníku.

Info

Hradecký Slunovrat
1. 7. 2017, zámek, Hradec nad Moravicí

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace