Mikuláš | Články / Recenze | 26.08.2014
Živá voda z artéských studní dala vzniknout jedné z nejzajímavějších rapových nahrávek aktuálního roku. Elmo Kennedy aka Bones se zatím v duchu svého „I don't want a outcome“ úspěšně vyhýbá většímu mediálnímu zájmu, je ale otázkou, jak dlouho se mu jeho hra na schovávanou pod zemí bude ještě dařit. Kolektiv tvořený lidmi „SESH“ týmu či spřátelených kolektivů Hollow Squad a Waterboyz se v rámci scény celkově vyznačuje originálním zvukem, Bones ale může kromě hypnotické atmosféry dané výběrem typických instrumentálek i osobité flow zaujmout texty i obrazově.
Mladistvá, depresivní, přesto stoicky klidně podaná látka propletená odkazy k dětství prožitému v minulých dvou dekádách je spolu se zajímavými VHS klipy lákavým zábleskem v bahně současného rapového dění. Jestli jste přesyceni agresí a extroverzí, to, co dělá tenhle kluk, můžete vnímat jako vysvobození. Kdosi ho připodobnil ke jménům jako Yung Lean nebo Lil Ugly Mane, z určitého pohledu lze těmto srovnáním porozumět, ale zatímco Lean působí jako zmatený adolescent obklopený schopnými lidmi, Bonesovi se podařilo organicky vytvořit komplexnější a hlavně uvěřitelnější tvůrčí mikrosvět bez kompromisů. Krátká stopáž tracků a charakter užitého instrumentálu ve výsledku evokuje spíše útržky pocitů než monumentálně tesané kompozice, materiál je ovšem uspořádaný citlivě a měnící se nálady tečou posluchačem bez zádrhelů. Zvuková monotónnost posouvá rapovou nahrávku do lehce meditativního vyznění, silné kontrasty a exhibice nejsou na programu. Při poslechu této nahrávky můžete mít pocit určité izolovanosti autora, který si vytvořil vlastní intimní virtuální prostor, mimo jehož hranice se nevydává. Překvapivě ale Bones zároveň ve spojení s lidmi jako Xavier Wulf (Hollow Squad) nebo Chris Travis (Waterboyz) vytvořil skutečně silný proud, který vyvěrá na povrch při intenzivních koncertech, kde dochází k nečekaně divokému ztělesněnífyzičnění virtuálního fenoménu. Elmo Kennedy působí jako introvertní tvůrce stojící zdánlivě mimo „rapgame“, která zde nefiguruje jako platforma udávající pravidla a styl, ale jako možnost oslovit navzdory odlišnému přístupu i vizuální prezentaci všechny bez rozdílu.
Podobný pocit z talentovaného white trash outsiderství jsem měl v roce 2010 u Salem a jejich alba King Night, kterým celá paráda fakticky odstartovala a bohužel taky rychle skončila. Deadboy nepůsobí jako vystřelená světlice, ale v klidu rozvíjí a korunuje všechno, co Bones za poslední roky vydal. Nezbývá než vyčkat, co ještě životodárná voda přinese.
Bones – Deadboy (DIY, 2014)
www.teamsesh.com
celé album tady
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.