Barka Fabiánová | Články / Recenze | 17.06.2016
Holandskou zpěvačku Ilse Huizingu jsem potkala v roce 2014 na Open Micu, který se pravidelně koná první středu v měsíci v pražské kavárně Potrvá. Nebyla tam náhodou, protože několik dní vedla v Praze hlasové dílny v rámci svého speciálního projektu Vocal Jazz Trip.
Rok 2014 byl svým způsobem osudový, protože zemřela Maya Angelou – básnířka, politická aktivistka, zpěvačka a vůbec jedna ze stěžejních postav černošské komunity v USA. Setkání s její poezií bylo pro Ilse Huizingu natolik zásadní, že se rozhodla několik jejich básní zhudebnit. O hudební stránku se postaral Ilsin manžel, jazzový pianista Erik van der Luijt, kterého doplnili basák Erik Robaar a bubeník Joost Kesselaar. Výsledkem je album s názvem Here’s to Maya Angelou. To vyšlo letos na jaře na labelu Day Break a za těch několik měsíců, co je na světě, už si vydobylo příznivé recenze holandských i evropských kritiků.
Básně Mayi Angelou rozhodně nepatří k jednoduchým, autorka v nich dokázala zachytit nejen své životní zážitky, ale i atmosféru doby, boj s diskriminací Afroameričanů, hledání vlastní identity i těžký úděl žen. Jazzové úpravy jejím básním svědčí, Erik van der Luijt zvolil velmi komorní aranže, dominantní je hlas Ilse, který se nádherně klene, s citem koloruje slova. Místy je možná pro někoho až příliš expresivní, nicméně má v sobě potřebnou dávku emocí. Dvanáct skladeb je tak akorát, album tak nesklouzává k unylosti, ani nenudí.
Hned v úvodní jímavé skladbě A Caged Bird Sings (mimochodem je zde i paralela ke stejnojmenné autobiografii Mayi Angelou) se zpívá o svobodě, v závěrečné části této písně pak dostává dostatek volnosti i kapela. V podobném duchu pokračuje i následující Equality And I Will Be Free. Zklidnění po expresivním zpěvu pak přinese melancholičtější Turned to Blue a balada Gamut, která je křehkým vyznáním lásky muži, jehož milujete. Nese se v příjemném ukolébavkovém tempu a je vrcholem alba. Vůbec se zdá, že zpěvačce svědčí spíše komornější a intimnější polohy, dobrým příkladem je i píseň Work, která pojednává o nelehkém osudu žen a která zní jako zhudebnělá stránka z deníku jedné z nich. Adhering svoji atmosférou a citlivě zahraným pianem připomene Ellu Fitzgeraldovou, The Human Family parádně groovuje a závěrečná píseň A Phenomenal Woman oslavuje ženy a zní patřičně hrdě a sebevědomě.
Desek inspirovaných poezií je poměrně dost, v případě Ilse Huizingy se však podařilo propojit sílu slov Mayi Angelou s příjemnou hudbou. Snad se díky albu poselství těchto básní dostane k těm, kteří je dokáží ocenit.
Ilse Huizinga - Here’s to Maya Angelou (2016, Daybreak)
www.ilsehuizinga.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.