Je Allegiant nejzbytečnějším filmem vůbec?

Neduhu dělení posledních dílů adaptací knižních předloh se od dob Harryho Pottera svět nezbavil a tuzemské kinosály tak čeká další přírůstek. Česká kina aktuálně vymetá ve světové předpremiéře první část třetího dílu trilogie Divergence s českým podtitulem Aliance a anglickým podtitulem Allegiant. Zmatek? A co teprve film samotný.

Allegiant mohl existovat dvěma způsoby: jako gradující nádech před finálním prasením – modelově první část Deathly Hallows u čaroděje z Bradavic – nebo jako silnější předprasení s dějovými zvraty, které hází připravované finále do jiných světel – model Huger Games. Allegiant nefunguje ani jako model A, ani jako model B, Allegiant totiž nefunguje jako vůbec nic. Ani nevím, kde s filipikou začít a kde skončit – jestli u základní (ne)přesvědčivosti, osudové vážnosti, pseudovědecké klišovité zápletky, prokecané dvouhodinové stopáže nebo u donebevolající zbytečnosti polykající devíticiferný budget. Použitý přívlastek “prokecané” se nesnaží shazovat převázně dialogovou strukturu snímku, naráží na jiný problém: během sto dvaceti minut se opravdu nic alespoň trochu zajímavého nestane.

Těžko říct, jak moc je na vině Schwentke, jak moc čtveřice scenáristů a jak Veronica Roth s knižní předlohou, které dává internet ústy fanoušků celkem zabrat. Fandové teenage sci-fi fantasy knih o heterogenní dvojici rozervaných hrdinů budou zpravidla filmovým zpracováním vždycky trochu nespokojeni, v tomtom případě mají ale stoprocentní pravdu. Tris a Four (Shailene Woodley a Theo James) v Allegiantu prochází nesmyslnou charakterní proměnou a ocitají se ve světě, který shazuje základy vystavěné předchozími dvěma díly a raději se měří s kvazi-vědeckou tezí dovedenou do genetické pseudo-dokonalosti. Příběhové pozadí se rovná civilizačnímu kýči, který by smetl ze stolu průměrný znalec konspiračních teorií nebo kdokoliv s alespoň selskou úrovní rozumu. Roth měla očividně s psaním třetího dílu nemalé problémy, takže proč se její stupidity Allegiant striktně drží a proč je toto nevábné rochnění naplánováno do dvou celovečerních filmů, je otázka.

Snad největším šokem je vážná tvář, kterou si Allegiant snaží zachovat. Chybí mu dynamika, směr, dopad. Pseudo-Krista Tris tentokrát střídá Four, což dává vzhledem k vyústění děje v posledním díle snad i smysl – ten osvobozuje parťáky a objevuje "skryté pravdy" korporátních molochů, nosí u toho červené hi-tech montérky, sem tam zaběhne na líbačku se Shailene a tváří se u toho drsně. Ostatní herci nemají se svými postavami co hrát, obzvlášť po tom, co dostanou všehovšudy pět, šest minut prostoru. Miles Teller má sice svých štěků o něco víc, pořád je to ale bída, jeho rádoby vtipné připomínky nefungují a Zoë Kravitz už je se zbytkem opravdu jen do počtu. Fakt, že byl film snímán kamerou Alexa 65 (technická novinka, která měla premiéru u filmu REVENANT Zmrtvýchvstání, pozn. aut.), neznamená vůbec nic, třetí díl série vypadá jako 90% hollywoodské produkce sérií pro masy, trpí stejnými CGI neduhy a stejně nepřehlednou akcí (tedy když už k nějaké dojde).

“After i read Allegiant, i watched Titanic to cheer me up.” Jeden z fanoušků tento výrok vztahuje k budoucímu osudu jedné z hlavních postav, jeho smysl je bohužel lehce přenositelný na celý film (na celou sérii). Režisér Robert Schwentke měl v předchozím díle Rezistence (2015) několik menších “es”, jedním z hlavních byla změna účesu hlavní hrdinky. V Allegiantu má Shailene vlasy pořád krátké.